Na rozdělený Kypr se vracejí emoce

Kypřané, turečtí na severu a řečtí na jihu, se chystají pohřbít své první blízké, kteří byli pohřešováni od 60. a 70. let, kdy na středomořském ostrově propukly násilnosti. Je to symbolická etapa v delikátním procesu kyperského usmiřování.

Antropologická laboratoř Mezinárodní komise pro pohřešované osoby na Kypru nedávno oficiálně identifikovala ostatky patnácti kyperských Řeků a třinácti kyperských Turků, o čemž byly vzápětí informovány rodiny.

V turecké části ostrova, na hřbitově v severním sektoru rozdělené metropole Nikósie, se dnes koná vojenský pohřeb třinácti mužů, kteří padli v červenci 1974.

Na druhé straně Attilovy linie, kterou střeží vojáci OSN a která odděluje Kyperskou republiku od Severokyperské turecké republiky uznávané jen Ankarou, vládnou též silné emoce.

"Bolest vždy zůstane, ale aspoň budou moci naši pohřešovaní odpočívat v pokoji," utěšuje se sedmačtyřicetiletá kyperská Řekyně Kalypso Charalambidisová, která pochází ze severokyperské Kyrenie (turecky Girne) a jejíž bratr zmizel v roce 1974.

Kypřané, turečtí na severu a řečtí na jihu, se chystají pohřbít své první blízké, kteří byli pohřešováni od 60. a 70. let, kdy na středomořském ostrově propukly násilnosti. Je to symbolická etapa v delikátním procesu kyperského usmiřování.

Antropologická laboratoř Mezinárodní komise pro pohřešované osoby na Kypru nedávno oficiálně identifikovala ostatky patnácti kyperských Řeků a třinácti kyperských Turků, o čemž byly vzápětí informovány rodiny.

V turecké části ostrova, na hřbitově v severním sektoru rozdělené metropole Nikósie, se dnes koná vojenský pohřeb třinácti mužů, kteří padli v červenci 1974.

Na druhé straně Attilovy linie, kterou střeží vojáci OSN a která odděluje Kyperskou republiku od Severokyperské turecké republiky uznávané jen Ankarou, vládnou též silné emoce.

"Bolest vždy zůstane, ale aspoň budou moci naši pohřešovaní odpočívat v pokoji," utěšuje se sedmačtyřicetiletá kyperská Řekyně Kalypso Charalambidisová, která pochází ze severokyperské Kyrenie (turecky Girne) a jejíž bratr zmizel v roce 1974.

Rodina Charalambidisových byla o úmrtí Michalise, tehdy dvacetiletého vojáka, úředně informována teprve před několika dny. Sdělil jim to při osobní navštěvě člen mezinárodní komise.

Po dohodě podepsané v roce 2006 bylo ze společných hrobů na obou stranách Attilovy linie exhumováno 290 ostatků. Jejich identifikace začala ještě téhož roku v laboratoři Mezinárodní komise pro pohřešované osoby na Kypru v Nikósii, jediném vojensky rozděleném hlavním městě na světě.

V laboratoři pracuje dvanáct tureckých a řeckých Kypřanů a pomáhají jim dva antropologové a dva archeologové ze zahraničí. Mezinárodní komise upozornila, že identifikace a navracení ostatků rodinám bude trvat několik let.

Podle OSN zmizelo při násilnostech mezi řeckou a tureckou komunitou na středomořském ostrově v letech 1963-1964 a v době turecké invaze z roku 1974, která vedla k rozdělení ostrova, 1468 kyperských Řeků a 502 kyperských Turků.

Identifikace ostatků obětí násilností je v usmiřování mezi oběma komunitami nepochybně důležitým krokem.

"Je to velmi smutné. Truchlící rodiny mají mé sympatie i sympatie mých kolegů," říká Michael Moller, zvláštní zmocněnec generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna.

Spyros Hadzinikolau, jehož otec Christos, uznávaný soudce, je pohřešován od té doby, kdy jej zadržely turecké jednotky, je přesvědčen o prospěšnosti identifikace.

"Pomůže nám to obrátit stránku starou tři desetiletí. Nyní budeme mít hrob, kam můžeme chodit klást květiny," vysvětluje. "Za smrt našich blízkých je odpovědná pouze hrstka osob. Obě komunity musejí pochopit, že nejsou všichni kyperští Řekové a kyperští Turci zvířata," dodává.

Jiní příbuzní obětí jsou skeptičtější, zvláště na turecké straně. Na rozdíl od Kyperské republiky, která stále své pohřešované považuje za živé, byli kyperskoturečtí pohřešovaní na severním Kypru prohlášeni za mrtvé.

"Nejsem si jist, zda to je opravdu dobrý nápad," soudí třicetiletý kyperský Turek, který ztratil čtyři členy své rodiny a nechce říci své jméno. "Příští týdny pro nás budou velmi těžké," dodává.

Na fotografii: Druhý muž OSN Ibrahim Gambari (uprostřed) přihlíží výměně pozdravů mezi kyperským prezidentem Tassosem Papadopoulosem (vlevo) a vůdcem kyperských Turků Mehmetem Ali Talatem (vpravo) na půdě OSN v Nikósii, 10. červenec 2007

FOTO: AP

Rodina Charalambidisových byla o úmrtí Michalise, tehdy dvacetiletého vojáka, úředně informována teprve před několika dny. Sdělil jim to při osobní návštěvě člen mezinárodní komise.

Po dohodě podepsané v roce 2006 bylo ze společných hrobů na obou stranách Attilovy linie exhumováno 290 ostatků. Jejich identifikace začala ještě téhož roku v laboratoři Mezinárodní komise pro pohřešované osoby na Kypru v Nikósii, jediném vojensky rozděleném hlavním městě na světě.

V laboratoři pracuje dvanáct tureckých a řeckých Kypřanů a pomáhají jim dva antropologové a dva archeologové ze zahraničí. Mezinárodní komise upozornila, že identifikace a navracení ostatků rodinám bude trvat několik let.

Podle OSN zmizelo při násilnostech mezi řeckou a tureckou komunitou na středomořském ostrově v letech 1963-1964 a v době turecké invaze z roku 1974, která vedla k rozdělení ostrova, 1468 kyperských Řeků a 502 kyperských Turků.

Identifikace ostatků obětí násilností je v usmiřování mezi oběma komunitami nepochybně důležitým krokem.

"Je to velmi smutné. Truchlící rodiny mají mé sympatie i sympatie mých kolegů," říká Michael Moller, zvláštní zmocněnec generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna.

Spyros Hadzinikolau, jehož otec Christos, uznávaný soudce, je pohřešován od té doby, kdy jej zadržely turecké jednotky, je přesvědčen o prospěšnosti identifikace.

"Pomůže nám to obrátit stránku starou tři desetiletí. Nyní budeme mít hrob, kam můžeme chodit klást květiny," vysvětluje. "Za smrt našich blízkých je odpovědná pouze hrstka osob. Obě komunity musejí pochopit, že nejsou všichni kyperští Řekové a kyperští Turci zvířata," dodává.

Jiní příbuzní obětí jsou skeptičtější, zvláště na turecké straně. Na rozdíl od Kyperské republiky, která stále své pohřešované považuje za živé, byli kyperskoturečtí pohřešovaní na severním Kypru prohlášeni za mrtvé.

"Nejsem si jist, zda to je opravdu dobrý nápad," soudí třicetiletý kyperský Turek, který ztratil čtyři členy své rodiny a nechce říci své jméno. "Příští týdny pro nás budou velmi těžké," dodává.

Na fotografii: Druhý muž OSN Ibrahim Gambari (uprostřed) přihlíží výměně pozdravů mezi kyperským prezidentem Tassosem Papadopoulosem (vlevo) a vůdcem kyperských Turků Mehmetem Ali Talatem (vpravo) na půdě OSN v Nikósii, 10. červenec 2007

FOTO: AP