Věčný cejch
Naděje pro odpadlíky od japonské mafie. Plastický chirurg

I když se nějaký člen japonské jakuzy rozhodne opustit mafiánské řady, přesto je skoro navždy poznamenán: jeho minulost je hned vidět, protože mu chybí prst, někdy i několik prstů. Řešením jsou protézy. "Podívejte, že vypadají jako pravé," říká padesátiletý Toru, který je hrdý na své dva nové malíčky a levý prsteník. Za nové prsty - a za nový život - zaplatil v přepočtu asi 170 tisíc korun, píše agentura AFP. 

"Všiml si toho jen jediný člověk, jedna sedmdesátiletá dáma. Tak jsem jí vyprávěl, že jsem o prsty přišel při neštěstí v podniku, kde jsem pracoval," říká Toru, jenž nechtěl udat své pravé jméno, neboť pečeť jakuzy na něm přesto spočívá, a to navždy.

Stejně jako italská mafie či čínské triády jsou organizace jakuzy všudypřítomné: mají pod kontrolou hazardní hry, drogy, prostituci, vydírání či praní špinavých peněz přes ty nejúctyhodnější společnosti.

Tyto gangy, které mají kolem 63 tisíc členů, úřady tolerují, byť to není příliš vidět. V poslední době je však vůči nim uplatňován přece jen přísnější postup.

Loni v říjnu musel odstoupit ministr Keišu Tanaka, když přiznal, že se v minulosti stýkal s jedním ze šéfů jakuzy a před 30 lety se zúčastnil večírku pořádaného předákem mafie z Jokohamy. Problém tkvěl v tom, že ministr, úctyhodný stařec, řídil resort spravedlnosti.

 
V kolektivních představách bývají členové jakuzy často hrdiny, jejichž dobrodružství se líčí v mnoha filmech, ale skutečný život je méně zábavný. Japonská mafie má svůj kodex cti, a jestliže ho některý člen poruší, musí si sám useknout prst a nabídnout jej nadřízenému, aby mu bylo odpuštěno.

Takový je i příběh Torua: vše šlo dobře, dokud řídil svou malou "ochranku" barů a klubů v tokijské čtvrti Kabukičo. Ostatní gangy se na jeho teritorium neodvážily a on mohl odvádět peníze svým představeným.

Jednou však neměl štěstí: jeden "bratr", tedy člen téhož gangu, se dal na drogy a začal krást. Nadřízený mafián se rozzuřil a Toru, aby ho uklidnil, si usekl první článek svého levého malíčku.
Situace se opakovala ještě jednou a Toru si musel useknout další článek prstu.

"První článek prstu si uřízneš docela snadno, upevníš si ho a celou vahou těla nalehneš na ostrý kuchyňský nůž. U druhého to už nešlo tak hladce, bylo to těžší, než jsem myslel, musel mi pomáhat jeden bratr," líčí Toru.

Toru se pak dal na pití, v opilosti udělal skandál a rozmlátil jeden bar. Znovu měl smůlu: majitel baru byl přítelem jeho nadřízeného v mafii. A tak Toru přišel o další článek prstu.

Je pěkné mít všech deset prstů, myslí si Toru, kterého nakonec zachránila láska. "Potkal jsem jednu dívku. Chtěl jsem si ji vzít, ale ona mi řekla, že si jakuzu nevezme. Tak jsem se rozhodl mafii opustit," říká.

Bohužel to není tak snadné. Mafii je třeba obětovat další prst. Tak přišla řada na prsteník. "Vyzkoušel jsem osvědčený kuchyňský nůž, ale prst byl příliš silný, ostří jím nechtělo proniknout. S bratrem se to nakonec s pomocí kladiva a kleští podařilo. Bože, to byla bolest!" 

Ony amputované prsty představovaly Toruovu věrnost mafii, jeho smysl pro oběť, dokud byl jejím členem. Nyní však, když se chtěl stát spořádaným občanem, se staly potupným znamením.

Jediným řešením byly protézy. Expert Šintaró Hajaši mu vyrobil tři prsty na míru, včetně všech detailů, jako jsou otisky a dokonce i chloupky.

"Musím znát pacienta, aby to, co vyrábím, neslo pečeť individuality," říká. Většinu jeho pacientů tvoří lidé, kteří přišli o prst při nehodě, bývalí jakuzové tvoří asi jen pět procent.

Investice do prstů nebyla nadarmo. "Dnes řídím dvě firmy na opravy domů, všechno je legální a můj roční obrat je 300 milionů jenů (asi 570 milionů korun)," říká Toru a myslí na své bývalé "bratry". "Když budou tvrdě pracovat, taky se z toho dostanou," dodává.