Říkají si muhammašín neboli ti na okraji. Jsou na nejspodnějším stupni jemenské společnosti, je pro ně místo jenom v chudinských čtvrtích na okrajích měst a v nynějších bojích nemají u nikoho žádnou ochranu. Často se stěhují, a protože přišli o všechny legální způsoby obživy, nezbývá jim než žebrat. Řeč je o jemenské skupině achdam, což je množné číslo slova chádim - sluha.
Oni sami si říkají "ti na okraji". Školy odmítají přijímat děti těchto lidí a pro dospělé je určena výhradně manuální práce typu čištění bot nebo ulic. Pro ostatní Jemence jsou achdam - sluhové.
V zemi, kde je nezbytné náležet k nějakému kmeni, který člověku zajistí ochranu, postavení i živobytí, žijí tito černoši mimo kmenový systém. Odhaduje se, že jsou jich tři miliony, vláda si myslí, že jich je 500 tisíc.
Za současného konfliktu, v němž bojují šíité proti vládě, často dopadají bomby na okraje měst a na shluky plechových bud a příbytků z krabic a hadrů. Ti, kteří se dají na útěk, nemají kam jít a nejsou nikde vítáni. Organizace, které rozdělují humanitární pomoc, si jich nevšímají.
"Jsme nazí, nemáme nic," říká Husna Muhammadová nad troskami svého bývalého příbytku na kraji města Táizz. V březnu její chatrč zasáhl granát a vše shořelo. Dvacetiletý Valíd Abdalláh žil v kolonii Džahmalíja v Táizzu a po zásahu palbou odsud 200 rodin uprchlo do Radhy, jiné části Táizzu. Valíd skončil až v Saná a říká, že jeho početná rodina je rozprášena do několika slumů. Základem jeho příjmů býval pronájem motocyklu, o ten už ale přišel. "Teď nemám nic," říká.
Jemenský konflikt
V jemenském konfliktu podle odhadů od loňska zahynulo až devět tisíc lidí a dalších zhruba 2,4 milionu jich uprchlo ze svých domovů. Jaké ztráty jsou mezi muhammašíny, nikdo neví. Nikdo se o ně nestará. Jemenská organizace proti diskriminaci ví o 300 mrtvých v této skupině.
Původ muhammašínů je nejasný. Říká se, že jsou to potomci etiopských vojáků, kteří Jemen obsadili v 6. století. Podle dalších teorií byli mezi prvním Afričany, kteří obydleli přímořské oblasti Jemenu. Po celé generace se s nimi v Jemenu jedná jako se spodinou. Pro Jemence jsou špinaví, svým dětem nedovolují, aby se stýkaly s dětmi muhammašínů. Existuje také přísloví Umyj si svůj talíř, když se ho dotkne pes, rozbij ho, dotkne-li se ho chádim.
Nemocnice a školy členy této komunity nepřijímají. Ženy jsou často obětí násilí Jemenců, protože soudy viníky buď nesoudí, nebo kmeny viníků nutí muhammašíny mlčet. Jestliže se naopak muhammašín začne stýkat s jinou Jemenkou, může být z místa vypovězena celá jeho komunita.
Urážky od spolužáků
Děti, které mají kuráž chodit do školy, si často vyslechnou urážky od spolužáků i učitelů. Saíd si vzpomíná, že když byl v první třídě, prohlásila učitelka, že černí Jemenci jsou potomky těch, kdo se snažili zničit svatyni Kaabu v Mekce. Narážela na historickou událost, kdy etiopský křesťanský král z Jemenu vyslal ke zničení Kaaby armádu a slony. "Představte si, že tam bylo sedmdesát dětí, které se na mě dívaly s odporem," cituje Saída.
Sálihovi Bajrovi se podařilo jako jednomu z mála muhammašínů projít školou. V 90. letech studoval politologii v bývalém Sovětském svazu a na Kubě. Přesto teď pracuje jako leštič bot v Saná. Říká, že jeho komunita měla v Jemenu problémy i před nynější válkou. "Když jste se dostali k soudu, soudce vás neoslovoval jménem, ale slovem sluha. Jak můžete v takové situaci doufat ve spravedlnost?" řekl.
Muhammašíni v Táizzu
UNICEF v roce 2014 zkoumal život devíti tisíc rodin muhammašínů v Táizzu, kde je jich asi nejvíc. Konstatoval velkou chudobu a nevzdělanost, které byly hluboko pod státním průměrem. Jen polovina dětí chodila do školy, negramotných bylo 80 procent dospělých a 52 procent dětí ve věku od deseti do 14 let. Víc než polovina dětí do jednoho roku nebyla očkována. Odbornice na sociální ochranu v UNICEF Busaina Irjaniová podotýká, že její organizace rodinám v Saná a Táizzu dala peníze, aby si koupily, co nejnutněji potřebují. "Je to ale jen kapka v moři," přiznala.
Ve válce tito lidé přišli doslova o všechno a většina z nich žebrá. Na ulicích je vidět spát bosé, špinavé děti a jejich matky, jak natahují ruce k chodcům a žebrají o peníze. "Humanitární situace je hrozná," přiznává šéf národního svazu muhammašínů Nuamán Huzifí. Zatímco ostatní, kteří jsou přinuceni k útěku z domova, mají kmeny nebo bohatší příbuzné, kteří mohou pomoci nebo se jich ujmout, muhammašínové nemají nic. Pro ty, kteří jsou raněni při útocích, se v nemocnicích nenajde postel ani lék a jsou necháni napospas.
