Městečko Čerrapundži (Cherrapunji) ve východoindickém státě Méghálaja se ze zvyku honosí titulem nejvlhčího místa na světě. Jenže dnes trpí nedostatkem pitné vody. Podle místních je jejich nebeský domov v oblacích teplejší a sušší než kdykoli dříve. Obviňují jediné: globální oteplování.Okolo Čerrapundži, v jazyce místního národa Kchasi zvaného Sohra, nikdy nebyly velké lesy, a mnohé z těch, které tam rostou, jsou pro místní posvátné, řekl zpravodaji BBC Millergrace Symlieh, člen Soherské vědecké společnosti.
"Nikdy jsme v posvátných lesích neuťali jedinou větev, nemůžete tedy tvrdit, že zhoršení počasí je naše dílo. Jsme postiženi tím, co se děje na celém světě," řekl Symlieh. "Horké počasí a nižší srážky nejsou důsledkem intenzivního odlesňování nebo masivní industrializace," vysvětlil s tím, že ve městě je jediná cementárna.
Nejvlčí místo světa kupuje vodu
Podle čerrapundžské meteorologické stanice klesly průměrné roční srážky ve městě zhruba o dvacet procent za posledních pět let, byť úroveň srážek začala klesat před deseti lety. Podle jednoho z meteorologů Amita Čaundhuriho klesly od roku 2005 srážky z normálu, jenž činil v průměru 11 tisíc milimetrů ročně, na současných osm až devět tisíc milimetrů ročně.
Bezprostředním důsledkem je nedostatek vody v někdejším nejvlhčím, a to zejména v zimních měsících, místě světa. Delší léta a kratší zimy přinášejí více horkých dnů a méně vzdušné vlhkosti. Karavany kamionů naložených cisternami přivážejí do Čerrapundži vodu z okolních planin. Prodej vody místním, jejichž počet vzrostl ze sedmi tisíc v roce 1961 patnáckrát, vynáší rychlé zisky.
Zpravodaj BBC vzpomíná na vzrušení, jež mu v devadesátých letech přinášelo nebezpečné řízení automobilu po horských silnicích skrze husté jen málo průhledné mraky. "Teď musíme v zimě kupovat vodu v místech, kde dosud dostatečně prší," řekl místní učitel Ila Manora Nongbri. "Nikdy jsme se nenaučili vodu zachycovat, ale teď nemáme na výběr."V roce 1861 byl v Čerrapundži zaznamenán světový srážkový rekord o hodnotě 22 987milimetrů za rok. "Od té doby se to neopakovalo, ačkoli v období monzunů máme dešťů dost. Ale dřív tu pršelo i v zimě, což už se nestává," řekl Nongbri.
Příjmy z turistiky v ohrožení
Stát Méghálaja, jenž při svém vzniku v roce 1972 dostal jméno, které v sanskrtu a hindštině znamená "Domov oblaků", se honosí hned dvěma zvláštnostmi: Leží v něm dvě nejvlhčí místa světa. Obě vysychají, ale Čerrapundži rychleji, což ohrožuje kromě jiného také turistický ruch.
"Máme tu prosperující turistický provoz, ale teď začal klesat. Zejména turistů ze zahraničí je méně a méně," řekl Banzer Cooper Lyngdoh, úředník z místní cestovní kanceláře. "Turisti přicházejí, aby viděli déšť a mraky, ale proč by teď vůbec jezdili, když je horko a slunečno?"
Průměrná denní teplota v obou místech stoupla o dva až tři stupně Celsia nad bývalý normál v létě, v zimě je tepleji o něco méně. Léta jsou delší a trvají až do listopadu. Environmentalisté se bojí, že začnou vysychat i vodopády kolem Čerrapundži, jež patří mezi hlavní turistické atrakce.
Foto: photobucket.com, China Daily
