Také lidé na Západě vědí, že z pohledu soudů či pojišťoven nemá jejích život leckdy větší hodnotu, než kolik stojí průměrný dostihový kůň. Mohou se ale utěšovat tím, že v zemích takzvaného třetího světa bývá člověk mnohdy za babku. Konkrétně v Pákistánu stojí lidský život 1930 dolarů (asi 36 600 Kč).
K této sumě dospěl největší středoevropský prodejce levného textilu, německý diskont KiK. Obětem obřího požáru v textilní továrně v Pákistánu chce prý vyplatit celkem 500 tisíc dolarů.
Při tragédii zahynulo před šesti týdny ve fabrice Ali Enterprises v Karáčí nejméně 259 lidí. Vydělením obou čísel lze dospět ke zmíněné sumě za lidský život - 36 600 korun. "Zatraceně málo," říká pro německý magazín Der Spiegel Nasir Mansoor z pákistánské odborové organizace NTUF.
Pokud Kik u této sumy zůstane, chtějí pozůstalí firmu zažalovat. Cílem podle Mansoora je, aby blízcí uhořelých dostali "přijatelné odškodnění".
V továrně Ali Enterprises se vyráběly džínsy značky Okay. Kik je ve svých prodejnách nabízí za 15,99 eura (275 Kč). Až po tlaku nevládních organizací německý prodejce přiznal, že 75 procent produkce Ali Enterprises bylo na jeho objednávku. Pracovníci pákistánské firmy, jejíž majitelé prý po požáru uprchli do zahraničí, ale tvrdí, že pro Kik bylo určeno až 90 procent výroby.
Michael Arretz, manažer firmy KiK, Spiegelu řekl, že 500 tisíc dolarů je určeno hlavně pro pozůstalé, kteří nedostali žádné odškodnění od pákistánského státu. I zde ale existují velké problémy.
Vláda v Karáčí sice slíbila za jednoho mrtvého vyplatit v přepočtu asi 138 tisíc korun, ale šeky, které dosud dostali někteří pozůstalí, jsou nekryté.
Většina příbuzných obětí nemá bankovní konto, takže i kdyby jim vláda chtěla peníze vyplatit, nemají je kde vybrat. Většina dělníků navíc neměla žádné pracovní smlouvy, takže jejich příbuzní nemohou papírově dokázat, že ve fabrice vůbec pracovali.
Pokud jde o KiK, vyčítají mu zástupci dělníků zdržovací taktiku. Němci podle nich sice tvrdí, že v Karáčí mají svého zprostředkovatele, který má vyplácení odškodného koordinovat, ale rodiny obětí o něm nevědí.
Požár továrny si oficálně vyžádal 259 mrtvých. Zástupci dělníků však tvrdí, že jich bylo až 300. Nezvěstných dělnic a dělníků je 63, přičemž dosud neidentifikovaných těl je pouze 29.
Šetření prokázalo, že v továrně byly žalostné pracovní podmínky - což je ovšem v zemích jako Pákistán obvyklé - a že se v ní nedodržovaly bezpečnostní předpisy. Uhořelých a udušených by bylo mnohem méně, kdyby okna nebyla zamřížovaná a kdyby únikové východy neblokovaly haldy textilu.
Bývalí pracovnci Ali Enterprises líčí, že džínsy vyráběli systémem běžícího pásu. Každý obvykle dělal stále stejný úkon, třeba přišívání kapes, někdy až 14 hodin denně. Odcházelo se až tehdy, když byla práce hotova. Denní výdělek činil 37 a 125 korun.
