Špekoun na barelu ropy
Obyvatelé ropných monarchií se přežírají a nehýbou se

Když se ručička na váze pod Kuvajťanem Zarím Fadlím dostala na 123 kilogramů, měl už tento 49letý otec pěti dětí tak silnou cukrovku, že si musel vpichovat inzulin před každým jídlem. Fadlí se léčí na klinice pro diabetiky v Kuvajtu a lze ho považovat za oběť temnější stránky ekonomické prosperity jedné z ropných velmocí v Perském zálivu.

"Všichni v rodině máme nadváhu. Jedno naše rčení říká, že kdo nemá cukrovku, není Kuvajťan," říká Fadlí. Aby zredukoval pocit hladu, nechal si do žaludku voperovat intragastrický balonek. Podařilo se mu váhu upravit tak, že už nemusí používat injekce, ale stále potřebuje léky.

Kuvajt se díky ropě dostal mezi země s nejvyšším příjmem na hlavu. Životní styl je však poznamenán přejídáním, oblibou sladkých jídel, pohodlnou prací a dostupností automobilů, které se používají k jakémukoli přesunu. Diabetes se vyvíjí mezi obyvatelstvem velmi rychle.

Podle Mezinárodní federace pro diabetes (IDF) je pět ze šesti zemí Perského zálivu zastoupeno v první desítce států s nejvyšším počtem diabetiků. Kuvajt je v této desítce na třetím a Katar na šestém místě. Osmou, devátou a desátou příčku obsadily Saúdská Arábie, Bahrajn a Spojené arabské emiráty. Zbylá místa ve skupině zaujímají tichomořské ostrovy s malým počtem obyvatel a pátý je středomořský Libanon.

Průměrně trpí cukrovkou pětina občanů zemí Perského zálivu, v Kuvajtu je to 21,1 procenta lidí. V USA, které jsou vysoko na žebříčku zemí s obézní populací, má cukrovku 9,6 procenta lidí, celosvětově trpí tímto onemocněním 8,5 procenta populace.

"V Kuvajtu je to tak rozšířený problém, že je běžné, že polovina lidí na večírku jsou diabetici a navzájem si po jídle vyměňují léky," říká endokrinolog Abdalmuhsín Šammarí z nemocnice v Mubárak Kabíru.

Jeho kolega Mahá Tajsír Barakát tvrdí, že lidé z oblasti Perského zálivu mají geneticky níže nastavenou hranici, za kterou tělo začne špatně zpracovávat cukr a člověk onemocní cukrovkou. Jenomže podle statistik se cukrovka vyskytuje ve vyšší míře v zemích Perského zálivu i u cizinců, což spíše ukazuje na vliv životosprávy.

Ještě o dvě tři generace nazpět se obyvatelstvo zálivu živilo těžkou prací: rybařením, chovatelstvím koz či lovem perel. Tento životní styl se dramaticky změnil, když se začala těžit ropa. Desítky tisíc lidí se dostaly k pohodlné práci ve státních podnicích nebo si prostě začaly dobře žít z hojné podpory v nezaměstnanosti. Fyzicky namáhavou práci ve stavebnictví a těžařství vykonávají téměř beze zbytku cizinci.

Vládci států zálivu se zalekli loňských politických nepokojů, a aby občany uklidnili, podporu ještě zvýšili, což znamená, že pracovat bude ještě méně lidí než teď. "Nejlepší cestou v boji proti diabetu je fyzický pohyb, ale přimět pacienty dělat něco, co nechtějí, je velmi těžké," přiznává Barakát.

Někteří občasné tvrdí, že problémy s obezitou začaly, když se do zemí zálivu dostaly podniky rychlého občerstvení v době války v Perském zálivu na začátku 90. let. V Kuvajtu a Saúdské Arábii je využívaly stovky amerických vojáků a tyto podniky tam zůstaly i po jejich odchodu. Fadlí vidí hlavní problém v pohodlném životě - jídlo se dodává do domu, děti si hrají u počítačů, dokonce i zkouška z tělocviku se dělá písemně.

Zdravotní péče je hojně dotovaná, avšak cena za léčbu diabetu obtěžuje i exportéry ropy. V SAE se za ni například ročně vydá 272 milionů dolarů (5,5 miliardy korun). Podle jedné studie z Abú Zabí činí veškeré společenské náklady spojené s cukrovkou až 1,9 miliardy dolarů. "Nemocní jsou teď ve věku, kdy je nemoc v pozdním stadiu a cena za léčbu je vysoká. Proto vlády začínají hovořit o prevenci," říká Andrew Miles z ředitelství dodavatelské firmy léků a služeb Merck Sharp & Dohme.

Vysoký počet diabetiků může ohrozit rozvoj zemí Perského zálivu. Tyto státy si uvědomují závislost svých ekonomik na ropném trhu a snaží se hospodářství rozšířit. K tomu však potřebují kvalifikovanou pracovní sílu. "Jak chcete rozvíjet ekonomiku, je-li pětina obyvatel nemocná?" táže se Miles.

Vlády proto spustily informační kampaně o zdravé stravě, o sportování a včasné diagnostice. V SAE se konají veřejné debaty na toto téma, lidé mohou chodit zdarma na krevní testy, pořádají se charitativní pochody a nabízejí sportovní aktivity na pracovištích.

V Kuvajtu, Kataru, Saúdské Arábii a SAE chodí zdravotní setry do kurzů poradenství pro diabetiky. Pro diabetiky existuje kuchařská kniha a na iPhonu také aplikace, která dokáže poradit diabetikům postícím se o ramadánu. Všichni zúčastnění ale vědí, že změnit kulturu pojídání a pasivity se podaří až po letech, že je třeba lépe koordinovat ministerstva, třeba proto, aby se kromě vozovek stavěly také chodníky.