Od mešit jako bajonetů k nejmocnějšímu Turkovi po Atatürkovi

Zahraničí
1. 4. 2013 08:15
Erdogan. Z chudičké rodiny do čela Turecka.
Erdogan. Z chudičké rodiny do čela Turecka.

"Stát jsem já," zní nejslavnější věta Ludvíka XIV. řečeného Král Slunce. Mnoho nechybí a bude to o sobě moci říkat i první muž Turecka - Recep Tayyip Erdogan (59). Jako premiér vládne Turecku deset let. Jedni oslavují jeho reformy, druzí se bojí, že se z něj postupně stává samovládce. V každém případě se ale pod jeho vedením mění Turecko k nepoznání a stalo se vedoucí mocností regionu. Jen u dveří do EU zatím Turci přešlapují spíše na místě.

Přesto Erdogan loni v říjnu bojovně prohlásil, že jeho země musí vstoupit do Evropské unie do roku 2023, tedy k stému výročí založení republiky. To je sice stále v hvězdách, avšak i tak dostal turecký premiér krátce před čerstvou oslavou svých deseti let jako předseda vlády v Ankaře nečekaný dárek. Třebaže jen slovní.

Kudy, kudy cestička. Nebude Turecku lépe mimo EU? Německý eurokomisař Günther Oettinger letos v únoru v Bruselu na jedné akci nadace Konrad-Adenauer-Stiftung řekl: "Chtěl bych se vsadit, že někdy v příštím desetiletí se budou německý kancléř nebo kancléřka s kolegy z Paříže plazit na loktech a kolenou do Ankary, aby prosili Turky, přátelé, přijďte k nám."

Oettinger vyseknutím poklony směrem k Bosporu vzbudil rozruch. Není to navíc ani jeho parketa, v Evropské komisi (EK) má na starosti energetiku. O rozšiřování EU se stará jeho český kolega Štefan Füle. EU se od jeho slov distancovala a šéf EK Manul Barroso prohlásil, že jde jen o Oettingerův "osobní názor". 

Mešity jsou naše kasárna... 

Příběh muže, jenž chtěl změnit svou vlast, je i dokladem jeho velkých proměn. Od bojovníka přes reformátora k vůdci. Dnes je Erdogan bez nadsázky nejmocnějším Turkem od časů Mustafy Kemala Atatürka, tureckého vojevůdce, státníka, zakladatele a prvního prezidenta Turecké republiky (1923).

Eurokomisař Oettinger pléduje pro Turecko v EU.Když Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje vyhrála roku 2002 volby, bylo pětasedmdesátimilionové uprostřed hospodářské krize. Následující rok v březnu usedl Erdogan do premiérského křesla.

Byl to vrchol pohádkového vzestupu muže, který přišel na svět v bědné přístavní čtvrti Kasimpasa v Istanbulu. Jeho rodiče byli chudí migranti od Černého moře, měli čtyři děti. Dvě Erdoganovy sestry nosily šátek stejně jako dnes jeho manželka Emine.

Absolvent islamistické školy byl postupně: fotbalista v různých klubech, student hospodářských věd, zaměstnanec městských dopravních podniků, účetní v továrně na uzeniny, obchodník, politik, vězeň, starosta Istanbulu, milionář a konečně turecký premiér.

První politické zkušenosti sbíral nadaný řečník jako kádr islamisticko-nacionalistického hnutí Milli Görüs. Politicky aktivní je od roku 1969.

Ženy v Istanbulu. Střední třídě se daří.Pokud jde o zmíněnou epizodu za mřížemi, trest vězení si vysloužil za recitaci básně domácího nacionalistického poety Ziyi Gökalpa na jedné konferenci ve městě Siirt. 

Inkriminované verše znějí: "Mešity jsou naše kasárna, minarety naše bajonety, kopule naše helmice a věřící naši vojáci."

Od té doby Erdoganovi zmíněnou strofu otloukají jeho odpůrci a kritici Erdoganovi o ústa co chvíli.

Premiérovi příznivci to označují za neférové až trapné, neboť  už se prý od té doby hodně změnil. 

Chceme se mít jako na Západě

Sotva se Erdogan dostal k moci, začal s přestavbou Turecka. Nové trestní právo, nová hospodářská pravidla, více práv žen a náboženským menšinám. Premiérovi se ekonomicky daří, stává se z něj něco jako konzervativní modernizátor.

Erdogan s šéfem EK Barrosem.Turecko je za to odměněno roku 2005 zahájením vstupních jednání s EU.

Země zažívá ohromný boom. V prašných nížinách střední Anatolie  vyrůstají ohromné industriální oblasti. Budovy ze skla a oceli stoupají v Istanbulu k nebi, Turecko se stává exportní zemí, v níž se stále více daří střední třídě.

Turci získávají na sebedůvěře. Rychle roste počet těch, kdo si můžou dovolit byt, auto a dát dobré vzdělání svým dětem.

Erdogan je stále silnější. Je si toho dobře vědom a dává to občas až příliš znáte. Třeba tím jak provokuje. Berlín tím, že vyzývá Turky v Německu zůstat Turky a chce pro ně více tureckých škol. Washington kvůli tomu, že uvaluje na Írán jedny sankce za druhými. A Tel Aviv tím, jak podporuje Gazu a akce na zrušení její blokády. 

Poráží generály náboženský dogmatik?

Moderní Turecko.Na domácí frondě vybojoval premiér celou sérii důležitých vítězství. Změnu ústavy si nechá posvětit lidem v referendu. Zbaví tím tak moci sekulární justici. AKP dosazuje vlastní soudce. Začíná monstrproces s nacionalistickými prokurátory a žurnalisty, s rádoby pučisty.

Za mřížemi končí generálové a právníci. Armáda, zakladatel a strážce sekulárního Turecka je dotlačena přenechat politiku politikům.

Po každých volbách je široce oblíbený premiér silnější a silnější. AKP má v parlamentu absolutní většinu Už si o sobě může téměř říkat: "Stát jsem já." Zdá se ale, že mu to ještě nestačí. Odpůrci ho kritizují, že už se chová jako ruský prezident Vladimír Putin.

Chce prý v roce 2014 udělat ze země prezidentskou demokracii a stát se její hlavou. V AKP se už pracuje na potřebných změnách ústavy.

Asad a Erdogan. Když ještě byli přátelé.Hlavně pro sekulární istanbulskou společnost je obávaným muslimským věřícím z lidu. Spílají mu do islamistů. Kdo ho ale považuje za náboženského dogmatika, hledá bez většího úspěchu  důkazy.

Některé jeho výroky by to mohly naznačovat, ale u Erdogana zeje nejednou hluboká propast mezi tím, co říká, a co nakonec udělá. Je to pragmatik.

Zatroubí například do boje proti císařským řezů a označí potrat za vraždu. Jejich počty se ale stále zvyšují... a stát proti tomu nijak nezasahuje.  Na straně druhé se mnohde třeba postupně omezuje prodej alkoholických nápojů. 

Sýrie udělala ze lva předložku

Ne ve všem se ale Erdoganovi daří. V rozmachu směrem k arabskému světu ho výrazně zbrzdil vývoj v Sýrii. Nední to tak dlouho, kdy byli turecký premiér a syrský prezident Bašár Asad nejlepší přátelé.

Obě země uskutečnily společná zasedání vlád a oba politici  dokonce trávili společně dovolenou s manželkami. Sýrie byla v plánech Erdogana nejdůležitějším klíčem do dveří arabského světa, k jeho trhům a lidem.

Erdogan s manželkou (vpravo) a královnou Beatrix.Erdogan nabádal Asada k reformám a umetal mu cestičku na Západ. S jeho pomocí se měl stát syrský prezident "salonfähig" tam, kde mu do té doby odmítali udělit audienci.

Po propuknutí bojů v Sýrii, které se mezitím proměnily v náboženskou a etnickou válku, se ale Erdoganův domnělý vliv v Damašku ukázal jako iluzí. Z někdejších přátel a spojenců se stali nepřátelé. Erdoganovův let vzhůru srazily k zemi obavy, že se Turecko v regionu stane ze země "Nr. One" jen jednou ze stran válečného konfliktu.    

Kurdská koule na noze

Šéf vlády v Ankaře má dva velké projekty. První má zajistit budoucnost jeho vlastní, druhý budoucnost Turecka. K realizaci  prvního projektu mají přispět už zmíněné snahy o prezidentský systém v zemi. To sice může fungovat ve státech s federalismem a dalšími protiváhami. Avšak v zemi jako je Turecko, to může rychle a snadno vyústit v autokracii.

Bojovnice PKK.Druhý velký projekt, který je pro Turecko rozhodující, je vyrovnání se s Kurdy. Pro Ankaru se věc hodně komplikuje tím, jak se vyvíjí kurdská otázka v sousedním Iráku a nyní také v Sýrii.

Sýrii lze s ohledem na citované skutečnosti rozdělit podélně na tři pásma. První, západní, zažívá hospodářský a společenský boom. V druhém, středním pásu roste všeobecná spokojenost. Ve třetím, východním pásu, převládá stále chudoba a strach. Je to domov většiny Kurdů. Ozbrojený konflikt tam stál životy více než 40 tisíc lidí.

Nynější jednání s vězněným kurdským vůdcem Abdullahem Öcallanem a jeho věrnými vypadají nadějně. Složí kurdské gerily konečně zbraně výměnou za politické a kulturní svobody? Při vším optimismu je třeba připomenout, že obě strany už usedly k mírovým jednáním několikrát, vždy bezvýsledně.

Kdyby nynější rozhovory vyústily v to, že by Kurdové získali v první řadě určitou formu samosprávy, tak by se napravila chyba z časů zrodu turecké republiky a Erdogan by dokonal Atatürkovo dílo.

Autor: Petr PodanýFoto: archiv Evropské komise , ČTK , Profimedia , archiv

Další čtení

Netanjahu navrhl Trumpa na Nobelovu cenu míru, Trump ohlásil jednání s Íránem

Zahraničí
8. 7. 2025

Trump řekl, že USA pošlou Ukrajině další zbraně, aby se mohla bránit

Zahraničí
8. 7. 2025

Leyenová čelila kritice, velká část frakcí ji přesto při hlasování podpoří

Zahraničí
7. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ