Reportáž TÝDNE
Peklo v syrském Aleppu. Naděje ve městě ničení a umírání
01.10.2016 20:01 Reportáž
"Týden jsme se vůbec nezastavili," unaveně si mne oči Ibrahim, dobrovolník takzvaných Bílých přileb, které zachraňují lidi zasypané v troskách domů. Poslední dny byly pro něj i východní Aleppo tím vůbec nejstrašnějším, co kdy zažili. A bude možná ještě hůře.
Všechno začalo ve čtvrtek 22. září, po týdenním klidu, příměří dohodnutém Američany a Rusy během muslimského svátku Íd al-adhá. Syrské vládní síly a jejich spojenci spustili zřejmě dosud nejintenzivnější bombardování za celou válku. "Bylo to peklo. Jen v prvních třech dnech jsme zaznamenali 800 útoků všemi typy munice. Ošetřili jsme 700 zraněných a zadokumentovali smrt 259 lidí," říká Ibrahim. Cifry se ale neustále mění a v poslední zářijový den se předpokládá, že obětí je zcela jistě přes 500. Dětský fond OSN (UNICEF) uvedl, že od minulého pátku přišlo v povstaleckých čtvrtích města o život 96 dětí a dalších 233 jich bylo zraněno.
"Toto číslo roste každou hodinu, ale ne jenom kvůli bombardování. Lidé běžně umírají jen proto, že se nedočkají odpovídající péče," vysvětluje Ibrahim. Dostat se dnes do obklíčeného města je skoro vyloučené, stejně jako se dovnitř obtížně dopravují potraviny, léky i palivo pro generátory - věci nutné k přežití. V absurditě moderní války však funguje internet, a proto se do světa dostávají šokující fotografie zraněných dětí i pacientů ležících v krvi na holé zemi. Svědci přímo z místa všechny tyto hrůzy potvrzují. "Jako bychom byli pohřbíváni zaživa," říká Firas, jeden z obyvatel Aleppa. "Jsme snad z nějakého důvodu předurčeni k tomu, abychom trpěli," dodává a jen mlhavě vzpomíná na doby před válkou. Zdají se být neskutečně daleko, jako z jiného světa.
Cesta do pekla
Válka v Sýrii trvá od poloviny července 2012. Během tohoto horkého léta se město s 2,5 miliony obyvatel rozdělilo na dvě poloviny. Západní kontroluje syrská vláda, východní pak opoziční síly. Dnes populace klesla na necelé dva miliony. Na tomto úbytku se výrazně podílí východní část, kde zůstalo asi 275 tisíc lidí.
Od dubna 2016 bojové akce zintenzivnily poté, co vládní jednotky zesílily tlak na východní část města, přičemž se opozice snaží území udržet. Syrská armáda útočí letadly a dělostřelectvem, opozice střílí z minometů a dalšími zbraněmi. Na vše pochopitelně doplácejí civilisté.
Od 7. července vládní jednotky východní část města zcela obklíčily. Opozice se občas pokouší blokádu prolomit, nakrátko se jí to podařilo počátkem srpna. Jinak ale město zůstává sevřené se všemi důsledky, které k tomu patří.
Zdravotnictví je asi neotřesnější stránkou života v obklíčené části města. V osmi nemocnicích pracuje 35 lékařů. Je to méně, než počet zraněných, které každou hodinu přivezou do místních nemocnic. Záchranný systém díky dobrovolníkům a extrémnímu vypětí sice funguje, leckdy však lidé stráví zasypáni hodiny pod troskami. Když se dostanou do provizorní nemocnice, je nakonec přeplněná, nejsou potřebné léky nebo nemá kdo pomoci. Nemocnice jsou navíc cílem bombardování, během minulého týdne dopadly barelové bomby a dělostřelecké granáty na tři z nich. Těžší případy tak svážejí do jediného zařízení s označením M1, které má ještě stále funkční traumatologické oddělení.
Kromě zdravotnického materiálu je velkým problémem i nedostatek potravin. Na trhu jsou k dispozici prakticky jen rýže a čočka, k tomu některé druhy zeleniny jako cukety a baklažány. Kdo to stihl, udělal si zásoby, ale ty teď vydrží průměrně měsíc. Hlavním zdrojem příjmů jsou peníze posílané příbuznými, kteří už z města odešli. Soukromí směnárníci, schopní zajistit i peněžní transfery, stále ještě fungují. V poslední době se však stává, že lidé už nemají kde brát a tak prosí o jídlo své sousedy. Voda z veřejného vodovodu bývá k dispozici jednou za deset dnů, a když teče, lidé naplní všechny možné nádoby, které doma najdou. Studna a pumpa je sice dobré řešení, ale vyžaduje elektrický generátor a palivo, jež má cenu zlata...
Čekání na zázrak
I ti nejoptimističtější obyvatelé tak ztrácejí víru, že mezinárodní společenství vůbec dokáže něco vyřešit. I když minulý týden už zazněla silná slova i od politiků. "V Aleppu je to horší než na jatkách," prohlásil šéf OSN Pan Ki-mun. Francouzský ministr zahraničí Jean-Marc Ayrault chce rezoluci Rady bezpečnosti OSN nařizující zastavení palby: "Syrský režim za podpory Ruska a Íránu je v totální válce proti svému lidu," cituje ho agentura AFP. Jenže jakákoli rezoluce vázne právě na vetu Ruska.
Američané se poměrně opatrně snaží dotlačit jeho postoj ke změně. Jedním z posledních kroků byla hrozba ministra zahraničí USA Johna Kerryho jeho ruskému kolegovi Sergeji Lavrovovi přerušením kontaktů. Moskva však stále opakuje, že Američané podporují džihádisty, konkrétně že neoddělili Frontu dobytí Sýrie (bývalá an-Nusrá, která se zřekla kontaktů s al-Kajdou, na niž byla dříve navázána) od ostatních opozičních skupin: "Máme stále více důvodů věřit, že od samého počátku tu byl plán ušetřit an-Nusru a udržet tuto skupinu pro případ B nebo pro druhé stadium, kdy nadejde doba pro změnu režimu," řekl Lavrov. Američané pro to mají svoje vysvětlení, podle nich ruské a syrské nálety ženou umírněné opoziční síly pod stále větší tlak: "Jsou naháněny do náruče extremistů a musejí s nimi bojovat bok po boku, "říká mluvčí amerického ministerstva zahraničí Mark Toner.
Lidé v Aleppu však čekají na konkrétní akci, slova jim nepomůžou. "V této části města jsem se narodil, oženil jsem se tu, strávil jsem tady nejlepší léta svého života," vypočítává Munther, mladík žijící na předměstí Saif Al-Dawleh. V koutku duše věří, že bombardování a obklíčení jednoho dne skončí: "Žijeme takto už roky a pořád máme odvahu a vůli tu zůstávat. I když možná vytoužený mír nepřijde hned."
* Jak se žije v obklíčeném městě?
* Lékaři musejí operovat za svitu mobilního telefonu, záchranáři se sami stávají oběťmi bombardování. S čím se každý den potýkají?
* Proč lidé v Aleppu vůbec zůstávají a v co věří?
CELOU REPORTÁŽ SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 3. ŘÍJNA 2016.
Autoři reportáže: Eleanor McClellandová, Turecko, Irák, Tomáš Vlach
(autorka působí ve společnosti Člověk v tísni)
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.