Obyvatelé jihoirácké Basry se po čtyřech letech strachu začali znovu procházet po nábřeží mohutného soutoku řek Eufrat a Tigris. Sektářské nepokoje sice ještě čas od času propuknou, ale od doby, co se britská armáda stáhla z husajnovského paláce, se podle místních střílí o poznání méně.
Výbuchy minometných střel, raket a střelba z malých zbraní tvořila denní rutinu života okolo paláce v druhém největším iráckém městě, Basře. Mnoha Iráčanům po odchodu britské armády zmizel zaručený cíl, a tak zvuky boje utichají.
„Situace je v těchto dnech lepší. Žili jsme v pekle, oblast je od jejich stažení klidnější," řekla Chajríja Salmánová, která žije v blízkosti paláce.
Basra leží na převážně šíitském jihu země a pro export ropy je životně důležitá. Městem na břehu Šatt al-Arab prochází devadesát procent obchodu se zeměmi Perského zálivu.
Nestabilní Basra také od roku 2003, kdy padl Saddám Husajn, dostala svůj díl násilí. Jen letos zahynulo v ulicích města 41 britských vojáků. Ale cílem nebyli jen britští vojáci.
Obětí bomby se stal i guvernér jihoirácké provincie Musanná Muhammad Alí Hasaní. Zdejší šíité bojují jak o nadvládu nad ropnými poli, tak o politickou nadvládu.
Nejsilnější skupinou na jihu země je Strana islámské ctnosti, Fazíl (al-Fadhil). Tato partaj drží místo baserského guvernéra.
V okolí Basry působí i Mahdího armáda a Badrovy brigády, které jsou ozbrojeným křídlem proíránské Nejvyšší irácké islámské rady (SIIC). Badrovci za irácko-íránské války (1980-1988) válčili na straně svých souvěrců z Íránu. V současnosti mají okolo deseti tisíc mužů.
Každý však nevidí situaci po odchodu britské armády pozitivně. „Vzrostl počet politických vražd, ozbrojených loupeží a únosů. Ale nemá to co dělat s britským stažením. Jediné, co se změnilo, je, že přestalo bombardování paláce," řekl podle Reuters baserský radní Munazíl al-Majahí.
Jiní o odchodu Britů mluví jako o „splněném přání". Poslední a zřejmě i nejmenší skupina se bojí následujících měsíců. Kupec Faris Muhammad Alí podle Reuters řekl: „Popravdě jsem nechtěl vidět britské jednotky odcházet, ne protože jsem je měl rád, ale protože se bojím frakcí a jejich ozbrojených skupin, které mezi sebou pořád bojují a jednoho dne zničí město."
Ale prozatím je klid. V noci se dá vyjít k řece a lidé se nemusejí bát hvízdajících střel. Otázkou zůstává, jestli tento stav vydrží, nebo je to jen nadechnutí před skokem do hlubokých vod války politických frakcí.
Na fotografii: Palác v Basře ještě obývaný Brity, 2005
FOTO: royalanglianmuseum.org.uk
