Problém
Populace v Jižní Koreji stárne, polovina důchodců žije v chudobě

Jižní Korea čelí silné demografické krizi. Populace v zemi stárne a většina důchodců tam žije v chudobě. Mnoho z nich má domov o velikosti skladové místnosti. Svou finanční situaci a osamělost mnohdy řeší sebevraždou. Na problém asijské země upozornil britský server The Telegraph.

Šestasedmdesátiletý Lee Sang-joon měří sotva 150 centimetrů, přesto se ve svém "bytě" o velikosti menší skladové kóje nemůže moc roztahovat. Přitom není jediný, kdo takhle v Jižní Koreji žije. Stejně jsou na tom stovky dalších starších lidí, kteří žijí v chudobném Dongja-dongu v Jjokbangchonu, ghettu pro důchodce, jež je silným kontrastem oproti moderním mrakodrapům v centru Soulu.

Pan Lee má ve svém "sklepě" skládací matraci, ledničku, větrák a drát natažený na zdi, který slouží jako "skříň" na oblečení. Sociální zařízení sdílí s ostatními sousedy. Jeho měsíční penze je jen 600 dolarů, což je na živobytí v hlavním městě Jižní Koreje silně nedostačující.

Ačkoliv má děti, které by mu mohly pomoci, nechce je svými finančními problémy obtěžovat. "Mají co dělat s péčí o své vlastní děti. Nechci od nich žádnou pomoc," říká striktně pan Lee. "Je to tady nepohodlné, ale musím s tím žít. Každý, kdo tady bydlí, je na tom podobně jako já," utěšuje se.

Život v chudobě

Leeův případ je odrazem toho, jak populace v Jižní Koreji stárne. Přestože země má dvanáctou největší ekonomiku na světě a je proslulá svým technologickým pokrokem, nedokáže se o starší lidi adekvátně postarat. Podle průzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z roku 2016 žije v Jižní Koreji téměř polovina obyvatel starších 65 let v chudobě. Zhruba čtvrtina dokonce žije sama, neboť tradiční filozofický směr v zemi konfucianismus pomalu mizí a mladší generace už se svými rodiči nebydlí.

"Došlo ke změnám v hodnotách, jako je individualismus. Navíc následkem urbanizace jsou děti už dříve v manželském svazku nebo jsou zaměstnané v jiném místě, kde také žijí, zatímco starší lidé chtějí zůstat ve svém stávajícím bydlišti," vysvětluje situaci zástupkyně ředitele Korejského institutu pro zdraví a sociální věci Jung Gyungheeová.

Samota se často řeší sebevraždou

"Starší lidé, kteří žijí sami, mají problémy, jako je nedostatek zdravotní péče nebo ekonomický stres, a pociťují úzkost a pocit samoty," dodává Gyungheeová. Její slova potvrzují také statistiky. Jižní Korea je desátou zemí na světě s nejvyšším počtem sebevražd, přičemž největší podíl na tom tvoří právě starší lidé. V srpnu se asijská země stala oficiálně podle tabulek OSN "stárnoucí společností", což znamená, že lidé ve věku 65 let a více tvoří víc než 14 procent celkové populace.

A nelepší se to. Lidé v produktivním věku ubývají a stejně tak i počet nově narozených. Vláda prezidenta Mun Če-ina je tak pod obrovským tlakem, musí zabránit demografické katastrofě. Pokud se nic nezmění, bude z Jižní Koreje v roce 2026 už "superstárnoucí společnost". Mírný nárůst důchodů je sice nově v návrhu zákona, na druhou stranu se ale vláda obává, aby nezvýšila tlak na už tak zatíženou mladou generaci, jež vydatně musí na veřejné sociální náklady přispívat.

I když se však důchodci musejí krčit v malých kójích, alespoň se necítí osaměle, neboť vidí spoustu svých vrstevníků, kteří se musí vyrovnávat se stejnými problémy. "Hodně starých lidí, kteří spáchali sebevraždu, se tak rozhodlo proto, že už neměli žádné kamarády nebo sousedy. Stěhují se do tohoto sousedství, protože už nemají nikoho jiného, na koho by se mohli spolehnout," tvrdí Kim Hotaeová, dobrovolnice, která poskytuje v ghettu Dongja-dong v Jjokbangchonu lékařskou pomoc.