Analýza TÝDNE
Posmrtný život Islámského státu. Máme se bát těch, co unikli?
10.12.2017 20:15 Původní zpráva
Irák i Sýrie oznámily porážku posledních bašt Islámského státu. Ukazuje se ale, že řada jeho zahraničních bojovníků, často Evropanů, dostala možnost uniknout. Co s nimi je a jak mohou být nebezpeční?
Egyptské město Bir al-Abed je známo jako dějiště jedné z bitev první světové války, v srpnu 1916 tu v boji o důležitou pouštní studnu zvítězili Turci nad Brity. O místu se po více než sto letech píše znovu: před čtrnácti dny, v pátek 24. listopadu, vtrhlo do zdejší mešity Ravda během sváteční modlitby asi třicet ozbrojenců, kteří postříleli 305 lidí včetně 27 dětí. Egyptské bezpečnostní složky podezírají skupinu Sinajská provincie, která se hlásí k Islámskému státu (IS).
Muslimským extremistům už delší dobu vadilo, že se v mešitě Ravda scházejí súfisté, muslimové, kteří svou víru kombinují s různými, někdy i předislámskými rituály. Určité prvky súfismu má v sobě většina islámu coby velmi variabilní náboženství s množstvím různých učení a směrů. IS, jenž staví na ideologii rigidního islámu z dob proroka Mohameda, to chce změnit. Nesprávně věřící jsou pro něho většími nepřáteli než nevěřící. Útok ve stylu "udeř a zmiz" ukazuje možnou budoucí podobu akcí IS poté, co fakticky přišel o své území v Sýrii a Iráku.
Koridor pro džihádisty
"Teroristická skupina Islámský stát byla u nás z vojenského hlediska poražena," oznámil 21. listopadu irácký premiér Hajdar Abádí s tím, že poslední boje pokračují už jen v poušti. Také v Sýrii vládní jednotky napodruhé dobyly Al Búkamál, poslední město pod kontrolou IS.
"Poslední izolovaná místa hlavně v městských oblastech, kde IS působí, budou eliminována v průběhu příštího roku," řekl Columb Strack, analytik britské poradenské agentury IHS, listu The Washington Post. Islámský stát podle něho přichází o svou největší devizu: "Tři roky poté, co vyhlásil kalifát, stát všech muslimů, je evidentní, že tento projekt zkrachoval," píše Strack.
Územní porážku IS svět přepokládal, méně očekávané už je to, co se stalo s jeho zahraničními bojovníky. Nová studie mezinárodního think-tanku The Soufan Center (monitoruje aktivity radikálního islámu) míní, že IS po celou dobu své zhruba tříleté existence zlákal na čtyřicet tisíc občanů cizích států. O tom, kolik z nich se dosud podařilo chytit, přesné statistiky nejsou, jde ale nanejvýš o několik tisíc lidí. Největší skupinu představuje 1300 osob, většinou manželek a dětí džihádistů, kteří se vzdali kurdským milicím po dobytí Tal Afaru. Nyní jsou v zadržovacích centrech v Bagdádu i na severu Iráku a irácká vláda chce všechny postavit před soud, aby určil jejich vinu a další osud.
Je velmi pravděpodobné, že většině bojovníků IS se podařilo uniknout. Podle zjištění BBC se tak stalo i v někdejším hlavním městě islamistů Rakká, a to díky zažité zvyklosti tamní občanské války - dohodě o evakuaci. Konvoj, který odvezl bojovníky i s jejich rodinami výměnou za garance, že nebudou klást odpor, byl dlouhý asi sedm kilometrů. Bylo v něm nejméně padesát nákladních aut, třináct autobusů a sto aut IS, všechna naložená po okraj džihádisty, zbraněmi a municí. Oficiálně se ke konvoji směli přidat jen Syřané a Iráčané, skutečnost ale byla jiná. "Bylo tam hodně bojovníků z ciziny. Z Francie, Turecka, Ázerbájdžánu, Pákistánu, Jemenu, Saúdské Arábie, Číny, Tuniska i Egypta," vypověděl pak jeden z řidičů. Odhaduje se, že z Rakká takto mohlo zmizet minimálně několik stovek zahraničních bojovníků.
Útěk přes Turecko
Podle BBC navíc v Sýrii roste zájem o služby převaděčů. "V posledních dvou týdnech tu bylo hodně lidí z Rakká. Chtěli do Turecka, dohlédl jsem na převedení dvaceti rodin. Většinou to byli cizinci," řekl britským novinářům muž, který za 600 dolarů (asi 13 200 korun) na osobu převádí přes syrsko-tureckou hranici.
Z Turecka se dá poměrně snadno odcestovat kamkoli do světa - ačkoli i tamní policie se činí a během listopadu zadržela na dvě stovky lidí podezřelých z příslušnosti k IS. Podle The Soufan Center se ale mnohým podařilo dostat domů: "Z 33 zemí se vrátilo přinejmenším 5600 lidí. Když k tomu připočteme neznámé množství navrátilců z dalších států, pak je to velká bezpečnostní hrozba," konstatuje studie.
Největším zdrojem bojovníků pro Sýrii a Irák byla podle think-tanku pětice zemí: Rusko (3400 lidí), Saúdská Arábie (3200), Jordánsko (3000), Tunisko (2900) a Francie (2200). Džihádisté ve velkém přicházeli i z postsovětské Střední Asie (5000), Maroka (1600), čínské ujgurské provincie Sin-ťiang (1200), Německa (900), Ázerbajdžánu (900) a západního Balkánu (900). Dnes se mnozí z těchto lidí vracejí zpět, a jak tvrdí studie, jsou nebezpeční i v případě, že se s IS rozešli zklamáni jeho strategií či metodami vládnutí: "Mohou stále obdivovat některé z jeho vůdců a být připraveni nelitovat prolité krve za myšlenku kalifátu."
Ve stopách al-Kajdy?
IS také nadále zůstává tam, kde si vytvořil vlastní "filiálky". Jde o Egypt, Libyi, Afghánistán, Nigérii či filipínský ostrov Mindanao. Schopnost dělat propagandu nemusí být ztrátou území dotčena, vzpomeňme například čečenské povstalce, kteří propagandistickou práci po ztrátě svého území v roce 2000 naopak zintenzivnili a jejich server Kavkazcenter je činný dodnes. Otázka je, nakolik bude IS schopen působit pod jednotným vedením a zda ho nestihne osud al-Kajdy. Ta se už po zahnání Usámy bin Ládina do pákistánských úkrytů po porážce v Afghánistánu na podzim 2001 stala spíše "značkou", k níž se hlásí jednotlivé teroristické skupiny a útočníci. I v této podobě ale může být Islámský stát ještě velmi nebezpečný - a to nejen pro křesťanskou civilizaci, ale hlavně pro umírněně smýšlející muslimské souvěrce.
Autor je editorem Českého rozhlasu-Radiožurnálu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.