Z čeho teď mají Japonci největší strach? Hrozí panika? On-line deník TÝDEN.CZ hovořil s východoasijským zpravodajem Českého rozhlasu Robertem Mikolášem, který měl spolu s dalšími novináři obavy z ozáření.
Byl jste v blízkosti elektrárny, odkud unikala radioaktivita. Jak dopadlo vyšetření?
Probíhalo na jedné nejmenované specializované klinice v hlavním městě, kde se zaměřují především na zaměstnance jaderných elektráren Fukušima 1 a 2. Civilisty zatím oficiálně vyšetřovat nemohou, ale nás nakonec prohlédli. Zjišťovali, kudy jsme se přesně pohybovali, aby k nám mohli přistupovat odpovídajícím způsobem. Kdybychom byli v bezprostřední pětikilometrové blízkosti ohrožující lidský život, vyšetřovali by nás ve speciálním oděvu a speciální místnosti.
U nás však vyšetření proběhlo relativně jednoduše, naměřili jedenapůlkrát až dvakrát vyšší hodnoty, než je běžná norma, a ujistili nás, že to skutečně není zdraví škodlivé. Po psychické stránce je to pro nás velká úleva.
Jak se vám jako reportérovi pracuje? Pouštějí vás, kam potřebujete, a jsou lidé sdílní?
Naprosto bez problémů. Například z města Sendai, těžce postiženého zemětřesením, jsme se vraceli po dálnici, která je pro veřejnost uzavřena a mohou na ni pouze záchranné týmy, policisté a hasiči. Na několika místech je zemětřesením poškozená, i když ne nijak extrémně, teď na ní pracují cestáři, aby ji opravili pro případnou evakuaci. Nám však dal policista u vjezdu na dálnici zvláštní povolení, které skutečně bylo jakousi zázračnou kartičkou, jež nás provezla až do Tokia. Ani jsme nemuseli platit mýtné, ještě nám poděkovali a uklonili se tím svým typickým způsobem. Stejně to fungovalo na okruzích kolem města.
Nakolik si lidé stále zachovávají chladnou hlavu a nakolik panikaří?
V uplynulých dnech mi sami Japonci říkali, že to byl spíše pragmatismus. Lidé vykupovali základní potraviny a nebylo možné sehnat pitnou vodu, a to ani v metropoli, natož v obcích podél cest směřujících do nejpostiženějších oblastí.
Poprvé za patnáct let se třeba setkali s tím, že nebyla k dostání vajíčka a podobně, postupně také mizely pohonné hmoty. V Tokiu u mnoha pump neseženete benzin ani dnes. Ovšem mění se to s posledním vývojem, kdy premiér Naoto Kan přiznal, že nebezpečí je skutečně vysoké a že se uvolňuje radiace. Třeba na nádraží v centru Tokia je spousta lidí, kteří se snaží odjet na jih.
Z čeho teď mají největší obavy?
Z výbuchu. Radioaktivní mrak se nevnímá jako takový problém, největší nebezpečí je možnost výbuchu reaktoru. Zastiňuje i záchranné práce po tsunami, které pokračují, už o nich ale není moc slyšet. Jen občas se objeví tolik a tolik mrtvých těl; zato záběry, jak někoho zachraňovali, už vůbec nevidíte. Vše vytlačily obavy z dalšího vývoje v elektrárnách Fukušima 1 a 2.
Lékař, který nás vyšetřoval, řekl, že dojde-li k nejhoršímu, tedy k explozi, budou v okruhu dvou set kilometrů všichni stoprocentně mrtvi. Tokio je na hraně, zhruba dvě stě čtyřicet kilometrů vzdušnou čarou od reaktorů.
Záchranné práce po zemětřesení a tsunami tedy nepřestávají?
Omezené určitě nejsou, pokračují dál. V oblasti je nasazeno sto tisíc vojáků, částečně byly zmobilizováni i záložníci, podle mých údajů se přihlásilo kolem šesti tisíc mužů.
Anketa:
Chystáte se nějak finančně pomoci obětem přírodní katastrofy v Japonsku?
Ti se zapojují poprvé od konce druhé světové války do podobných prací. Příslušníků japonských sil je dostatek, problémem je, že právě kvůli radiaci se stáhli příslušníci sedmé americké flotily, stejně tak letadlová loď USS Ronald Reagan.
Mění současná situace náhled lidí na jadernou energii?
O tom se teď vůbec nemluví, to je myslím podružné. Tato diskuse určitě nastane, ale až v okamžiku, kdy bude, jak se říká, po... Samozřejmě všichni věří, že se to zlepší, že chlazení se podaří a k žádné havárii nedojde.
Jsou ochranná opatření, evakuace a podobně, účinná?
Úřady samozřejmě evakuovaly první lidi hned po zemětřesení, po prvním výbuchu v sobotu z bezprostředního okruhu se evakuační zóna postupně rozšiřovala. V pondělí byli odvezeni poslední lidé, kteří tam ještě zůstávali. Na Japoncích je znát, že cvičí a připravují se na různé havárie a katastrofy pravidelně. Nyní se to projevuje v jejich disciplinovanosti, ale je pravda, že poslední vývoj je dramatický, a tak je to vidět i na chování Japonců. Jsou na první pohled vystresovaní a samozřejmě se bojí.
Bude země potřebovat velkou mezinárodní pomoc?
Japonsko patří k největším donátorům na světě, pomáhá miliardami dolarů všude, kde se dá, a ne že by to očekávalo či vyžadovalo, ale myslím, že se nyní svět zachová k Japonsku podobně.
