Až do září 2015 se jednalo o největší neštěstí v historii muslimské pouti hadždž v saúdskoarabské Mekce. Před 30 lety, 2. července 1990, zahynulo v údolí Míná u Mekky ve zmatku, jenž vznikl po výpadku ventilace, 1426 muslimských poutníků. Z hlediska počtu mrtvých překonala toto neštěstí tragédie z 24. září 2015, kdy při tlačenici na jedné křižovatce zahynulo více než 2400 lidí.
Pouť do Mekky je jedním z pěti pilířů islámu a věřící ji má vykonat aspoň jednou za život, pokud mu to zdravotní stav dovolí. Pevně stanovené několikadenní rituály během ní mají symbolizovat základní koncepty islámu - víru, pokoru, bratrství a jednotu.
Neštěstí se pouti nevyhýbají (například při tlačenicích v letech 1991-2005 nepřežilo asi 700 lidí), ačkoli byla od roku 1990 značně rozšířena bezpečnostní opatření. Po tragédii z roku 1990 totiž začala Saúdská Arábie zlepšovat infrastrukturu města i cest. Za více než 60 miliard dolarů zvětšila prostranství u Velké mešity, pořídila nehořlavé stany, které jsou vybaveny klimatizací, vybudovala širší přístupové cesty či dvojnásobně rozšířila kilometr dlouhý most Džamarat, z něhož poutníci vrhají oblázky.
Katastrofa v roce 1990 se odehrála v asi 550 metrů dlouhém a deset metrů širokém tunelu pro pěší vedoucí z Mekky do údolí Míná a k planině Arafát. Ten byl vybudován o dva roky dříve a měl usnadnit přesuny věřících kolem Mekky.
Neštěstí vypuklo poté, co se prolomilo zábradlí na nedalekém mostě, ze kterého spadlo několik poutníků přímo na další davy mířící do tunelu, jehož kapacita se brzy vyčerpala. Navíc vypadl proud, tudíž i ventilace v tunelu. Při teplotě asi 44° a následné panice se neštěstí nedalo zabránit. Podle saúdských zdrojů katastrofu způsobila hysterie lidí v tunelu po pádu osob z mostu.
Většina mrtvých pocházela z Malajsie, Indonésie a Pákistánu. Rozruch poté způsobil saúdský král Fahd, který se vyjádřil, že to byla "boží vůle" a že "kdyby ti lidé neumřeli zde, umřeli by na jiném místě a přesně v ten samý okamžik".
