První pákistánský film v Indii po čtyřiceti letech
17.04.2008 14:36
Ze všech lichotivých titulků, které minulý týden vítaly v Indii první pákistánský film, jenž se dostal do kin po více než čtyřiceti letech, si režisér Šuajb Mansúr zapamatoval jeden: "Nevěděli jsme, že v Pákistánu mají tak hezké domy." Tenhle titulek asi nejlíp vystihl skutečnost, jak málo toho Indové vědí o tom, jak žijí jejich nejbližší sousedé, píše list The International Herald Tribune.
Za posledních 43 let nebyl v indických kinech komerčně distribuován žádný pákistánský film - až do letošního 4. dubna, kdy tu měl premiéru Mansúrův Khuda Kay Liye (Ve jménu boha). Díky Mansúrovu filmu mohou indičtí diváci posbírat vzácné útržky života "na druhé straně", podívat se na architekturu, neznámou krajinu, domy i životní styl.
Film nabízí výjimečnou příležitost nahlédnout do života muslimů střední třídy v Pákistánu, zemi zeměpisně blízké, ale oddělené hluboce zarytým politickým nepřátelstvím.
Vstup Mansúrova filmu do indických kin je vítán jako další zásadní moment v pomalu postupujícím indicko-pákistánském mírovém procesu. Pákistán vyhlásil oficiální zákaz distribuce a vysílání indických filmů po indicko-pákistánské válce v roce 1965 - jedné ze tří, kterou obě země svedly od získání nezávislosti na Velké Británii a rozdělení na převážně hinduistickou Indii a převážně muslimský Pákistán v roce 1947.
Indie žádný reciproční krok nepřijala, ale v praxi pákistánské filmy z kin a vysílání zmizely.
Navzdory zákazu se v Pákistánu pravidelně a ve velkém množství objevovaly pirátské, nelegální kopie všech filmových trháků indického Bollywoodu, které jsou tu velmi oblíbené. V roce 2006 začala v atmosféře zlepšujících se politických vztahů pákistánská vláda postupně zákaz uvolňovat a umožnila legální promítání omezeného počtu indických filmů v pákistánských kinech.
Díky tomu mohli Pákistánci sledovat Indii - nebo alespoň její nablýskanou "bollywoodskou" podobu - zatímco Indie se za hranici podívat nemohla.
"Indické filmy se do Pákistánu vždycky dostaly, takže každý Pákistánec má jasnou představu o tom, jak to v Indii chodí a vypadá," říká Mansúr. "Ale v opačném směru se nic takového nedělo a výsledkem je, že Indie má o Pákistánu naprosto scestné představy."
Jeho film se stříhal v Dillí a Mansúr byl šokován nevědomostí svých indických kolegů. "Měli o Pákistánu hodně překvapující představy," říká. "Ptali se mě: ´A máte tam taxíky? Mohou ženy řídit auto? A studovat na univerzitě?´ Mysleli si, že Pákistán tvoří jenom fanatici a mullové," vypráví.
"Výměna filmů mezi Indií a Pákistánem pomůže lidem navzájem se poznat. Lidi v Indii začnou vidět Pákistán takový, jaký doopravdy je."
Kromě zvědavosti na "život u sousedů" a nečekané krásy pákistánských domů zaujala diváky také možnost podívat se na těžkosti, které čekají liberálního muslima v Pákistánu po teroristických útocích na New York a Washington 11. září 2001. Film, který získal Stříbrnou pyramidu na loňském ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Káhiře, vypráví o dvou bratrech, talentovaných hudebnících, kteří žijí v Láhauru.
Bratry rozdělí přístup k islámu. Jeden se dostane pod vliv místního mully, který mu doslova vymyje mozek, takže opustí svou rockovou kapelu i bohaté, liberální rodiče, aby se přidal k afghánskému hnutí Taliban. Druhý bratr odjíždí z Pákistánu do Chicaga, kde studuje hudbu, zamiluje se do Ameriky a ožení se s Američankou.
Ale pak ho zadrží americké úřady a mučí ve stylu nechvalně proslulého iráckého vězení Abú Ghrajb, protože si mylně myslí, že byl zapojen do přípravy teroristických útoků z 11. září.
"Tohle je tragédie, které muslimové v dnešní době čelí," říká Mansúr. "Bijí nás fundamentalisté, kteří mají pocit, že jsme příliš prozápadní a když vytáhneme paty ze své země, jsme označeni za fundamentalisty jenom proto, že máme pákistánská jména. Lidi by měli pochopit, že všichni nejsme fanatičtí fundamentalisté," dodává.
Reakce diváků v Indii ho ale potěšila. "Lidi tleskali na stejných místech jako diváci v Pákistánu. To je dobré znamení," říká.
Foto: stránky filmu Khuda Kay Liye
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.