Oko za oko
Raketové šílenství Izrael v. Gaza. A konec v nedohlednu
12.07.2014 08:00 Glosa
Boj mezi židovským státem a Palestinci znamená současně závody ve zbrojení, byť ve výrazně odlišném měřítku. Hamas a další palestinští militanti si obstarávají stále lepší rakety a Izrael sugeruje sám sobě bezpečí díky obranným systémům. Dát smrtící úder Hamasu se však Izraelci zdráhají, zatím mu chtějí způsobit hlavně velkou bolest. Konflikt je tak zakonzervován na dlouhou dobu.
Je to drobný, vlastně celkem vedlejší detail v čerstvě eskalujícím konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. Ale o lecčem vypovídá. Izraelské úřady tento týden ve čtvrtek varovaly před rádoby dobrodružnou "turistikou" za Železnou kopulí.
V Izraeli je zjevně hodně těch, kdo namísto toho, aby hledali při vzdušném poplachu po odpálení střel z Gazy (či z Libanonu) bezpečí, raději zůstávají někde venku a sledují činnost protiraketového systému Železná kopule (Iron Dome; hebrejsky Kipat Barzel), jehož baterie jsou rozmístěny po celé zemi.
Ostatně vedle toho, že to úřady znepokojuje, může to být i doklad, že Izraelci považují obranný systém za opravdu funkční. A že oficiální zprávy o úspěšnosti Železné kopule u občanů zabírají. Mnozí se viditelně cítí pod ochranným deštníkem téměř nezranitelní. Kdo by ještě potřeboval nějaká mírová jednání s Palestinci…
Iron Dome sundá z oblohy 90 procent všech nebezpečných nepřátelských raket, pyšní se izraelská armáda. Tytéž údaje, devět ku deseti, se objevovaly už před dvěma lety, kdy Železná kopule prodělávala první velkou zatěžkávací zkoušku.
Hamasovci se zase bijí v prsa, že na rozdíl od časů před několika lety mají ve svém arzenálu rakety, jež dokážou ohrozit všechna velká izraelská města. Bezpečně se už necítí ani Haifa, která je od hranic Gazy vzdálená zhruba 150 kilometrů.
Zde není od věci menší historicko-technická odbočka. Mobilní systém protivzdušné obrany prosazoval kdysi ministr obrany, jemuž se nejen kvůli tomu vysmívali. Šlo o Amira Perece, jenž byl šéfem rezortu v letech 2006 až 2007.
Byl (na Izrael hodně nezvykle) bez vojenských zkušeností. Utahovali si z něj, že je nejlegračnějším a nejméně kompetentním politikem, který kdy byl v této funkci. Byl to však právě Perec, který vývoj Železné kopule prosadil. Nehledě na odmítavé názory řady vojenských expertů.
Projekt je prý příliš drahý, s nejistou úspěšností a není v souladu s vojenskými strategiemi Izraele. Chyba lávky. Nyní izraelské vojsko oslavuje kdysi zavrhovaný systém jako nejlepší svého druhu na světě.
Izraelská společnost Rafael Advanced Defence Systems vyvíjí Železnou kopuli od roku 2007. Systém je určený ke zneškodnění raket krátkého doletu a minometných granátů.
Důvodem pro jeho vytvoření byly trvalé raketové útoky z pásma Gazy na (kdysi) jižní Izrael a ochrana civilního obyvatelstva jak na jihu, tak na severu země u hranic s Libanonem.
Systém vyvinutý společně soukromou firmou a armádou má tři základní části: radar, kontrolní centrum a dvacet raket. Radar zachytí nepřátelské střely téměř okamžitě po jejich vypálení. Ve vteřinách computer spočítá letovou dráhu rakety a určí místo dopadu.
Pokud raketa či granát představují hrozbu pro izraelská sídla nebo armádní objekty, je vypálena protiraketová střela, jež raketu zničí. V ideálním případě daleko od území, na které má dopadnout. Jestliže ale protivníkova zbraň míří na neobydlené území či do moře, zůstane Železná kopule tichá.
Je to vědomé šetřicí opatření, protože sestřelení jednoho objektu přijde podle různých údajů na 30 až 50 tisíc dolarů.
Odpalovací jednotka vypouští protiraketové střely Tamir, jež jsou vybaveny elektro-optickými senzory a množstvím letových křidélek zlepšujících manévrovatelnost. Rakety vypalované Železnou kopulí jsou podle analytiků IHS Jane's tři metry dlouhé, mají průměr 17 centimetrů a váží 90 kilogramů. Mohou zasáhnout cíl ve vzdálenosti od čtyř do sedmdesáti kilometrů.
Cena jedné baterie přijde na zhruba 39 milionů eur (asi 975 milionů Kč). Jsou to ale, jak opět ukazuje i nynější konflikt, dobře vynaložené peníze.
Jestli je kvóta úspěšnosti zásahů izraelských antiraket skutečně 90 procent, jak prohlašuje armáda, řada renomovaných expertů zpochybňuje. Je možné, že vojáci trochu přehánějí. To je ale druhořadé, podobně jako vychloubání Hamasu o stále se prodlužujícím dostřelu jejich raket.
Důležitější je, že soupeření ve vylepšování výzbroje se stalo důležitou součástí izraelsko-palestinského konfliktu. To přispívá k tomu, že cesta k řešení vzájemných problémů zůstává zatarasena. Ta může být totiž jen politická, nikoli vojensko-technická.
Navíc, nynější situaci nevyvolaly rakety, ale krveprolití v podobě bestiálních vražd. Nejdříve byli zmasakrováni tři izraelští mladíci, pak byl v odvetu zaživa upálen palestinský hoch.
Následovalo už známé eskalační schéma. Izraelci nasadili jako součást odplaty špičkově vycvičenou a vyzbrojenou armádu, jednu z nejlepších na světě, Hamas rozpoutal oheň svými pokoutně sehnanými a vyrobenými raketami. Izrael vysílá na protivníka bitevní letouny a chrání se Železnou kopulí, Hamas pokračuje v odpalování střel se stále větší přesností a delším doletem.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je opět v choulostivé pozici. Mnozí doma ho sice vyzývají k úderu, avšak války v Gaze, pokud do nich izraelská armáda vstoupí, mají spoustu negativ. Popudí část koaličních partnerů, opozice i občanů, zčásti mezinárodně izolují Izrael a škodí dlouhodobě jeho ekonomice. Problém sám se přitom nevyřeší.
Aby ho zastrašil, musí Netanjahu zasadit Hamasu citelnou ránu. Ale jak hlubokou? Mohlo by to mít nedobré následky. Obsazení Gazy by v horším případě znamenalo, že by Izrael musel za tamní dva miliony většinou zbídačených lidí převzít něco jako odpovědnost.
Také pouhé údery z dálky v sobě skrývají nebezpečí. V době, kdy džihádisté rozkládají Sýrii, Irák a zčásti i Libanon, kdy Sinaj stále terorizují kajdisté, hrozí pásmu Gazy, že se vydá cestou Somálska. Tedy, jestliže Izrael příliš oslabí Hamas. Zatím se zdá, že Netanjahu chce Hamasu "jen" způsobit bolest do té míry, aby ho na nějaký čas přestal trápit.
Snažit se tímto způsobem o zastrašení je obtížné, Hamas si je izraelských dilemat určitě velmi dobře vědom. Hrozbu invaze zatím zřejmě považuje za blafování a utvrzuje se v důvěře ve vlastní taktiku. Dále útočit a posilovat své spíše dost špatné vyjednávací pozice. Poker pokračuje.
A pokud dále nepomohou nové zbraně, najdou se jiné prostředky. Cest a cestiček, s jejichž pomocí se můžou Izraelci a Palestinci dále zabíjet, bude na jejich přehledném kousku země vždy dost.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.