Málik Zahír a šest stovek mužů dokázalo to, co celé NATO za sedm let nesvedlo: vyhnat z vlastního území Taliban jen s klacky a noži. Spojené státy zkoumají novou možnost boje s povstalci. Žádají afghánské kmeny, aby pomohly koaličním jednotkám vytlačit extremisty pryč ze země.
Vypadá to jako zajímavý posun v politice Spojených států. Použít afghánské kmeny, aby přinesly samy zákon a pořádek do rozlehlých oblastí země, kam Kábul jednoduše nedosáhne, píše list The Christian Science Monitor.
Úspěšné povstání klanových vůdců v Iráku proti al-Kajdě, takzvané Anbárské probuzení, ukázalo cestu ze slepé uličky. Korupcí stižená vláda afgánského prezidenta Hamída Karzáího nemá dost sil, aby se vypořádala s bezpečnostními problémy válkou zničené země. "Znamená to pracovat s kmeny," myslí si analytik Seth Jones, který pracuje pro Pentagon.
Taková politika slibuje velké úspěchy, ale také skrývá mnohá úskalí. Když se provádí lehkovážně, stane se přesně to, co před necelými dvaceti lety. Vypukne občanská válka.
Na druhé straně, jak tvrdí Zahír, kmenoví vůdci mohou dokázat to, co afghánská vláda ne.
Minulý týden na brífinku velitelů jednotek NATO v Afghánistánu generál David McKiernan prohlásil: "Zdá se mi, že dovést tamní vládu k jednání s kmeny, ať na místní nebo provinční úrovni, je celkem chytrá věc. Pomůže to zlepšit bezpečnost téhle obrovské země."
Washingtonu trvalo sedm let, než se dostal až sem. Hlavně kvůli tomu, že podobná taktika může skončit katastrofou.
Spojené státy si takovou pohromu totiž zažily na vlastní kůži a dokonce i ve stejné zemi. V osmdesátých letech vyzbrojovaly místní bojovníky, aby mohli vyhnat Sověty. Rudá armáda sice odtáhla, ale hned nato se rozhořela občanská válka. Noví mocipáni začali bojovat mezi sebou, až zemi zcela rozvrátili. Chaos využil Taliban a uvrhl Afghánistán do náboženského středověku.
Velkým vykřičníkem pro Pentagon je i složitá pavučina navzájem se ovlivňujících kmenových pout a aliancí. Posílení jednoho paštunského kmene ve východním Afghánistánu by mohlo rozčílit Tádžiky nebo Hazary na severu.
Z tohoto důvodu sílí mezi generály názor, že v této otázce stejně budou muset úzce spolupracovat s afghánskou vládou, která program bude posléze sama řídit. "Nechtěl bych, aby vojenští velitelé NATO rozhodovali o tom, který kmen podpořit a nenechali to udělat afghánskou vládu," říká generál McKiernan.
Američané příliš na výběr nemají. Za uplynulých sedm let zkoušeli vyztužit kábulskou vládu. Dnes však přes miliardy proinvestovaných dolarů autorita Karzáího nesahá dál, než za hranice větších měst. Přinejlepším.
Taliban a al-Kajda mezitím posilují a bezpečnostní situace se zhoršuje. Pumových útoků přibývá a jsou odvážnější, což jen dokladuje bomba umístěná do budovy indické ambasády.
"Přes všechny řeči o budování Afghánské národní policie, nikdo nevěří, že bude mít dostatek prostředků, aby se včas vypořádala s povstalci," pochybuje o současné strategii analytik Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu Anthony Cordesman.
Před rokem, v provincii Nangharhár, se Taliban vrátil do jeskyní v Tora Bora, posledního známého úkrytu Usámy bin Ládina. Odtud vyráželi na přepady. Nevybírali si se mezi americkými a afghánskými jednotkami, zabíjeli bez rozdílu.
Po jednom útoku na místní velitelství se guvernér Gul Šerzáí zeptal Záhira, co by se s povstalci dalo dělat. Záhir si promluvil se staršími kmene a vrátil se k Šerzáímu: "Vraťte se do Džalalábádu. Nepotřebujeme letadla ani tanky. Použijeme klacky a pušky, naši lidé se ubrání sami."
Poté naverboval šest stovek dobrovolníků a s posvěcením kmenové rady hodlal vyhnat talibance. "Ale jakmile se o tom doslechli, tak odešli," vzpomíná Záhir.
Otázkou však je, jestli Američané novou strategii do své koncepce zahrnou, bude-li fungovat všude. Na jihu Afghánistánu, v oblastech, kde se pěstuje opium, jsou kmenové vazby značně oslabené. Navíc si vojáci NATO budou muset získat důvěru kmenových vůdců a pokusit se minimalizovat civilní ztráty. Před koalicí je ještě trnitá cesta. Otázkou zůstává, zdali jí projde úspěšně.
Foto: Reuters, AP, profimedia.cz
