Kim Čong-il, záhadný severokorejský vůdce, zemřel ve vlaku v sobotu v půl deváté ráno místního času. O osmačtyřicet hodin později ještě oficiální činitelé v Jižní Koreji nic nevěděli, nemluvě o Washingtonu, kde ministerstvo zahraničí připustilo "tiskové zprávy" o Kimově smrti dlouho poté, co smrt už oficiálně oznámily severokorejské sdělovací prostředky.
Pro jihokorejské a americké špionážní služby, které nezachytily žádné náznaky tohoto významného vývoje - například telefonáty plné paniky mezi vládními činiteli nebo vojáky shromažďující se kolem Kimova vlaku - jde o další důkaz, že se tajnůstkářská KLDR nejen staví proti většině světa, ale také uzavírá způsobem, který odolává i špionáži či satelitům.
Asijské a americké rozvědky už v minulosti nezachytily významné události odehrávající se v KLDR. Pchjongjang vybudoval rozsáhlou továrnu na obohacování uranu, která procházela bez povšimnutí zhruba rok a půl, než ji severokorejští činitelé koncem roku 2010 sami ukázali americkému jadernému vědci. Severní Korea rovněž pomohla vybudovat jaderný reaktor v Sýrii, aniž o tom západní špionáž věděla.
Selhání rozvědek je snad ještě horší, než když v roce 1994 zemřel zakladatel dynastie Kim Ir-sen, ostatně KLDR v obou případech napřed upozornila, že chystá důležité oznámení. Když přišlo tentokrát, jihokorejští představitelé jen krčili rameny. "Můj Bože, bylo první, co jsem řekl, jakmile jsem uviděl černý úbor a zasmušilý výraz severokorejské moderátorky," řekl newyorským Timesům vládní úředník, který oznámení monitoroval. "Povedeme je k odpovědnosti," kritizoval domácí službu i Kwon Young-se, předseda sněmovního výboru pro rozvědky.
V době, kdy jsou USA a jejich spojenci konfrontováni s riskantní mocenskou výměnou v Severní Koreji, bude uzavřená podstata této země značně komplikovat jejich předpoklady budoucího vývoje. S nedostatkem informací o Kimově nejmladším synovi a následníkovi Kim Čong-unovi a ještě menší povědomosti o palácových intrikách v severokorejském hlavním městě Pchjongjangu bude nevyhnutelně největší díl představovat hádání.
Řešíme útok, ne pád režimu
"Máme jasné plány, co dělat v případě, že Severní Korea zaútočí, ale ne pro případ, že severokorejský režim padne," řekl listu The New York Times Michael J. Green, bývalý poradce pro Asii za vlády prezidenta George Bushe. "Pokaždé, když člověk začne připravovat podobné scénáře, jednou z prvních překážek je zjistit, co se děje uvnitř Severní Koreje."
V mnoha zemích by to znamenalo odposlouchávat telefonní hovory mezi vládními činiteli nebo špehovat prostřednictvím špionážních satelitů. Dolů samozřejmě shlížejí i americké špionážní letouny a zemi pročesávají satelity. Nesmírně citlivé antény podél hranice mezi Jižní a Severní Koreou chytají elektronické signály. Jihokorejští zaměstnanci špionáže zpovídají tisíce severokorejských uprchlíků, kteří každoročně přeběhnou ze Severu na Jih.
A přitom je toho o vnitřní práci severokorejské vlády známo jen mizivě málo. Pchjongjang, shodují se oficiální činitelé, udržuje citlivé informace jen v úzkém kroužku zasvěcených, kteří o nich nemluví.
"Tohle je společnost, která staví na své neprůhlednosti," řekl listu Christopher R. Hill, bývalý zvláštní vyjednavač USA o severokorejském jaderném programu. "Je velmi spletitá. Pochopit vládnoucí strukturu vyžaduje návrat ke korejské kultuře a porozumění konfuciánským principům."
Žádná alternativa není dobrá
V pondělí vláda prezidenta Baracka Obamy vedla naléhavé konzultace se spojenci, ale veřejně toho řekla jen málo o smrti Kim Čong-ila. Vysocí představitelé připustili, že byli převážně jen přihlížejícími; sledovali drama rozehrávající se v KLDR a doufali, že to nevyústí v nějaký akt agrese vůči Jižní Koreji.
Žádná z možností zvažovaných americkými činiteli pro Severní Koreu není povzbudivá. Někteří současní a bývalí činitelé soudí, že Kim Čong-un je příliš mladý a nezkušený, aby s důvěrou pokračoval ve šlépějích svého otce. Někteří spekulují, že by mladý Kim mohl sloužit v jistém druhu regentství, kdy skutečnou moc by měli vojenští činitelé, jako je Kim Čong-ilův pětašedesátiletý švagr a důvěrník Čang Song-tchek. Podobné uspořádání by nijak nezmírnilo utrpení severokorejského lidu ani nesnížilo napětí kvůli severokorejským jaderným ambicím, ale bylo by více žádoucí než otevřený boj o moc v zemi.
"Špatným scénářem je možnost, že projdou hladkým přechodem a lidé budou dál umírat hlady a země bude dál vyvíjet jaderné zbraně," soudí Jeffrey A. Bader, bývalý asijský poradce prezidenta Obamy. "Ovšem nestabilní přechod, při němž nebude nikdo velet a kontrola jaderného programu bude ještě nevyzpytatelnější, je ještě horším scénářem."
