Afghánistán
S odchodem západních misionářů bere kde kdo do zaječích

V jasně nasvícené cestovní kanceláři v potemnělém kábulském nákupním středisku obchody Násira Gulzáda jen kvetou. Ale on myslí jen na to, že svůj podnik uzavře a bude následovat své zákazníky - pryč z Afghánistánu, napsala agentura Reuters.

Jako mnoho Afghánců sledujících odchod koaličních sil NATO a obávajících se návratu Talibanu nebo nechvalně známých kmenových vůdců se chce Gulzád zoufale připojit k exodu, který sílí, jak se blíží rok 2014. A ten podle očekávání mnohých bude bouřlivý.

"Lidi se vážně bojí o svou budoucnost a o budoucnost Afghánistánu. Chci odejít tak brzy, jak to bude možné," říká pětadvacetiletý Gulzád a hladí si řídký plnovous. "Vojáci NATO odcházejí, budou volby, nový prezident, možná Taliban. Lidi jsou ochotní udělat cokoli, co je v jejich silách, aby dostali azyl v Evropě nebo zemích, jako je Austrálie, Spojené státy nebo Kanada," dodal.

V těchto dnech většinou funguje jako koordinátor pro stínové pašeráky lidí sídlící především v sousedním Pákistánu a zaměstnávající afghánské prostředníky, aby jim s jejich podnikáním pomohli. Poptávka po odchodu ze země je tak silná, že všude stoupají ceny za "balíčky", které Afghánci platí, aby dostali azyl - prakticky kdekoli jinde.

Pro ty, kdo mají peníze, tento balíček může znamenat novou totožnost, vízum a letenku k novému životu. Za méně peněz si člověk může zaplatit let do třetí země, a pak riskantní cestu za azylem lodí nebo po zemi.

Gulzád na svou práci nepohlíží jako na nelegální. Zprostředkovává letenky a směřuje zákazníky k dalším lidem, kteří jim dokážou poskytnout falešné doklady totožnosti, zvací dopisy a dokonce i pasy, které buď posílí jejich šanci na azyl nebo zajistí drahocenná víza.

On sám ceny nestanovuje a bere si jen část peněz zaplacených pašerákům lidí, kteří mu posílají "práci". Ale připouští, že rostoucí složitost snahy dostat uprchlíky přes cizí hranice zvyšuje také náklady. Před několika lety lidé platili 16 tisíc dolarů (asi 320 tisíc korun) za bezpečný přesun do Evropy.

To nyní stouplo na asi 25 tisíc dolarů (asi půl milionu korun), což je hodně vysoká suma v zemi, kde mnozí žijí jen za několik dolarů na den.

Pro země, jako je Kanada, kde jsou možnosti na vzdělání a vybudování lepšího života, cena vystřelila ještě víc - z původních 35 tisíc dolarů na 50 tisíc dolarů (asi milion korun). Spojené státy jsou všeobecně považovány za příliš složitou variantu.

Každý den do naší kanceláře přijde deset až 20 lidí a ptá se na víza do Evropy, kamkoli," řekl Gulzád. "Ještě před pěti roky nechtěl odejít nikdo.

Pokud měli peníze, investovali tady. Ale teď Afghánci s jakoukoli sumou peněz nejsou ochotní investovat ani tisíc dolarů," dodal.

Afghánistán zničený desetiletími konfliktů, nejprve válkou proti sovětské okupaci, pak mezi afghánskými vůdci, a potom proti vládě Talibanu, je už nyní největším světovým zdrojem uprchlíků; OSN jejich počet odhadla na 2,6 milionu ke konci roku 2012. A toto číslo neustále stoupá, jak se blíží plánovaný odchod koaličních sil v roce 2014.

Jen za loňský rok podle oficiálních údajů z Afghánistánu odešlo téměř 37.000 lidí, což je nejvyšší počet od roku 2001. Ti bohatí si kupují nemovitosti v Dubaji. Změny zákonů, které v loňském roce přijalo Turecko, usnadnily cizincům kupovat majetek v této zemi, což ji mění v atraktivní destinaci pro kábulskou střední třídu.

Většina z vysoké ceny za vystěhování ze země, říká Gulzád, jde do rukou Afghánců pracujících na zahraničních velvyslanectvích, kteří mohou vystavit "podpultové vízum". Tuto možnost ovšem zahraniční diplomaté ostře odmítají s tím, že na velvyslanectvích jsou přísné kontroly, které mají podvodům při vydávání víz zabránit.

Nižší ceny platí ti, kdo jsou ochotní cestovat do jiné země a z ní pak podniknout riskantní plavbu lodí do cílové destinace, kde vyřízení žádosti o azyl může trvat dva až tři měsíce. Lidé mířící do Austrálie tak většinou nejprve cestují do Indie nebo Malajsie, a pak do Indonésie. "Tahle cesta s sebou nese šedesátiprocentní riziko smrti na moři nebo dopadení," uvedl Gulzád.

Ovšem podle pětadvacetiletého Hidajáta Malanga, který za naději, že se dostane do Evropy, už zaplatil tisíce dolarů, jež si ušetřil jako tlumočník pro NATO, vůbec nic nemůže být horší než život v Afghánistánu.