Když Kim Čong-il spatřil 16. února roku 1942 světlo světa, nebylo to jen tak. Severokorejská propaganda ráda přisuzuje okolnostem jeho narození téměř ježíšovský nádech. Jeho matka ho přivedla na svět (snad v tajném vojenském táboře) na hoře Päktusan, nejvyšším vrchem pohoří rozdělujícího Mandžusko a Korejský poloostrov. Hora je od věků opředena řadou legend a bájí.
Oficiální curriculum vitae prozrazuje, že Kimovo narození ohlásily zpěvem vlaštovky, rozkvetly květiny a nad horou Päktusan se vytvořila dvojitá duha. Na obloze se rozzářila nová hvězda na znamení narození budoucího vůdce. Chtělo by se dodat, že chyběli už jen tři mudrci z východu přinášející roběti dary.
Sovětské zdroje jsou naopak mnohem prozaičtější. Kim Čong-il se podle nich narodil 16. února 1941 v ruském vojenském táboře blízko sibiřské vesničky Vjatskoje nedaleko Chabarovsku, kde jeho otec velel 1. praporu 88. brigády Sovětské armády.
Současný vůdce KLDR má na svědomí nesčetné utrpení a řadu lidských životů, je ale opěvován jako drahý vůdce a největší slunce národa. V čele stalinistické diktatury stojí Kim Čong-il skoro dvě desetiletí, moc se toho o něm ale neví. Občasné informace, které se v médiích objevují o něm samotném či jeho synech, mívají nejednou podobný bájný přídech jako okolnosti jeho zrození ohlašované ptactvem nebeským.
Jisté je, že severokorejské hospodářství přivedl na dno, provokuje mezinárodní společenství jaderným programem, churaví a připravuje půdu pro hladké převzetí moci svým synem. Dnes slaví narozeniny. Oficiálně devětašedesáté, z už zmíněných věrohodnějších zdrojů ale vyplývá, že spíše sedmdesáté.
Kim Čong-il je pokračovatelem a vykonavatelem "revoluční tradice", kterou založil jeho otec a předchůdce v čele Korejské lidově demokratické republiky Kim Ir-sen. Kim mladší se vlády chopil oficiálně v září 1998, fakticky se ale stal vůdcem hned po otcově smrti v červenci 1994.
Hospodářsky zaostalý stát ještě více rozvrátil a izoloval. V druhé polovině 90. let vypukl v zemi hladomor, který si vyžádal přes dva miliony obětí, a nebýt mezinárodní potravinové pomoci, mohly být následky ještě hrozivější. Hlad z Koreje ale nezmizel, ke zdejší orwellovské realitě patří stejně jako strach, represe a převýchovné tábory.
"Velký vůdce a drahý soudruh" opírá svou moc o rozvětvený bezpečnostní aparát a dvoumilionovou armádu. Přesto zůstává ostražitý. Vykreslován je jako noční tajnůstkář, který zřídkakdy svolává porady a s členy nejužšího vedení Korejské strany práce (KSP) jedná individuálně.
Západ má tendenci ho charakterizovat jako brutálního, náladového a nevypočitatelného paranoika. Těší se kultu osobnosti, jaký nemá obdoby. Jeho ideologická pojednání a portréty nesmí chybět v žádné domácnosti, na žádném veřejném prostranství.
Podle ruských diplomatů je přitom Kim Čong-il neobyčejně bystrý a má jiný styl řízení než jeho otec, je byrokratičtější a klade větší důraz na detaily. Na rozdíl od Kim Ir-sena také nemiluje projevy a nerad opouští KLDR.
Když už musí za hranice vyjet, používá obrněný vlak, k letecké přepravě totiž chová nepřekonatelnou nedůvěru.
Možná proto, že je považován za ideového zosnovatele výbuchu jihokorejského letadla u barmského pobřeží v roce 1987, při kterém zahynulo 115 lidí.
Prsty má prý i v dalších mezinárodních zločinech. Údajně je zodpovědný za pumový atentát na jihokorejskou vládní delegaci v barmském Rangúnu v roce 1983 (18 mrtvých), za pašování drog a padělání peněz a zejména za šíření jaderných zbraní. Výhružným trumfem Kimova režimu je jaderný program budovaný od 80. let minulého století. Straší obzvláště Jižní Koreu a Japonsko a snahy o jeho zastavení vycházejí zatím naprázdno.
Stárnoucí diktátor se nyní snaží zajistit hladké nástupnictví pro svého nejmladšího syna, ani ne třicetiletého Kim Čong-una. Před třemi lety podle dobře informovaných zdrojů prodělal mozkovou mrtvici, má cukrovku a kolabují mu ledviny. Na veřejnosti proto vystupuje zřídkakdy.
Kim Čong-il se podle ruských pramenů narodil 16. února 1941 na Sibiři, kam se jeho otec coby partyzán uchýlil před japonskou armádou. Oficiální severokorejská historiografie ale razí verzi, že se narodil o rok později na úpatí hory Päktusan, odkud podle mýtů vzešel zakladatel prvního korejského státu.
O Kim Čong-ilově mládí se ví jen to, že mu brzy zemřela matka. Za korejské války žil v Číně, do školy chodil v bývalém východním Německu, kde se prý naučil pilotovat. Po ukončení studia politických věd a ekonomie na Kim Ir-senově univerzitě v Pchjongjangu v roce 1964 začal pracovat v aparátu KSP, kde vystřídal řadu funkcí.
Relativně dlouho zůstával v pozadí. Zprávy, že se rýsuje jako otcův následník, se poprvé objevily v zahraničním tisku v roce 1974. Zhruba v této době se kolem něj začal šířit pečlivě budovaný kult osobnosti. Vznikaly oslavné písně a jeho spisy se staly předmětem vědeckých konferencí. Poslední kroky stvrzující Kim Čong-ilovo nástupnictví byly učiněny v roce 1982, kdy byl vyznamenán titulem hrdiny KLDR. O rok později byl označen za budoucího vůdce strany a státu.
