Britské jednotky čelí tlaku šíitských bojůvek v Basře, Američané ze zoufalství svalují vinu na iráckého premiéra a Iráčané sami nevědí, co si počít se zemí v troskách.
Příměr, který použil americký prezident Bush před válečnými veterány, byl zřejmě na místě. Podle CNN řekl: „Jeden neoddiskutovatelný odkaz Vietnamu je to, že cenu za americký odchod zaplatily miliony nevinných občanů, jejichž utrpení přidaly do našeho slovníku nové výrazy jako lidé prchající na člunech (boat people), převýchovné tábory a vražedná pole."
Podle Bushe tehdy i nyní lidé tvrdili, že skutečným problémem byla "přítomnost Ameriky" a že okamžitý odchod by zastavil zabíjení: "Ve Vietnamu byli bývalí američtí spojenci, vládní zaměstnanci, intelektuálové a obchodníci posláni do lágrů, kde jich desítky tisíc zahynuly." Proto musí Spojené státy zůstat v Iráku.
Naznačuje to, že i v prezidentových očích je situace opravdu vážná. Smrt patnácti vojáků včera zvýšila celkové ztráty Američanů na 3722 mužů. Bush a irácký premiér Núrí Kámil al-Málikí si přes média vyměňují rozhořčené věty a jeden z vysokých amerických generálů vydal temné prohlášení o nutnosti poslat americké vojsko na jih, až se odtamtud Britové stáhnou.
V ovzduší nedůvěry se izolovaně vznáší provolání Bushe o tom, že si vzal poučení z Vietnamu a že bojuje „aby vyhrál". Také se snažil odsunout do pozadí své výroky o nekompetentnosti al-Málikího tím, že ho prohlásil za „dobrého chlapa s těžkým úkolem".
Al-Málikí podle britského deníku The Independent hrozil, že „si najde přátele jinde", ale hrozbu nekonkretizoval.
Bushovi lidé v Bílém domě a mezi publicisty přitom od začátku irácké války odmítali "škarohlídy", kteří varovali před "vietnamizací" konfliktu.
Bush podobná přirovnání několikrát odmítl. Jediný z vážných argumentů, který ale nikdy nepoužil, je ten, že ve Vietnamu padlo na padesát tisíc Američanů.
Zatímco politici zpoza oceánu kritizují iráckou vládu, americkým generálům se nelíbí situace v Basře. Britové tam mají dvě základny s 5500 muži. Počet vojáků se ale do konce léta o pět set sníží.
Američtí spojenci Britům vytýkají, že nejsou aktivní a ignorují válku šíitských gangů. Obětí bomby se stal i guvernér jihoirácké provincie Musanná Muhammad Alí Hasaní.
Zdejší šíité bojující o nadvládu nad ropnými poli a řada z nich se spojuje s kriminálními bandami, které se tradičně podílejí na krádeži a pašování ropy.
Zajímavou postavou je vůdce Mahdího armády, radikální klerik Muktadá as-Sadr. Jak britský vliv slábne, mohou si jeho bojůvky vláčit s ostatními šíity podle libosti a chaos se tak stává nezvladatelným.
As-Sadr si tento stav pochvaluje. „Britové si uvědomili, že tohle není válka, ve které by měli bojovat nebo kterou by mohli vyhrát. Mahdího armáda v tom hrála důležitou roli," řekl pro The Independent, jediný západní list, který se k němu v jihoirácké Kúfě dostal.
Klerik nezůstal jen u hodnocení situace a hrozil nepříteli útokem na jeho území. „Britové stavějí své vojáky do těžké pozice, když je sem posílají, ale také vystavují nebezpečí lidi ve své vlastní zemi," řekl listu as-Sadr.
As-Sadr navíc přiznal, že posílal své vojáky "na zkušenou" do Libanonu, kde se cvičili u teroristů z libanonského Hizballáhu. Máme formální kontakty s Hizballáhem, vyměňujeme si nápady a diskutujeme situaci šíitů v obou zemích. Je přirozené, že se navzájem učíme. Kopírujeme jejich taktiku boje," řekl Independentu as-Sadr.
Na fotografii: (1) Američtí vojáci prohledávají trosky domu, 15. srpen 2007; (2) Vietnamci se snaží dostat na americkou ambasádu před stažením USA, 29. duben 1975; (3) Muktadá as-Sadr, nedatováno
FOTO: (1), (2) AP, (3) abc.net.au
