Ve své židovské vlasti se Benjamin Netanjahu stal premiérem, jehož vládnutí a žití stojí daňové poplatníky nejvíce v dějinách. Jen na jeho oblíbenou zmrzlinu padne, či přesněji padlo v přepočtu asi 50 tisíc korun ročně. Čerstvě popudil šéf vlády své krajany velmi drahým šlofíkem nad oblaky. To vše v době, kdy se mocně seškrtává rozpočet a lidé protestují proti drahotě.
Jak píší izraelská média, od roku 2008 stouply platby na Netanjahuův úřad o 80 procent. Jen výdaje za tři domy, které premiérova rodina užívá, činí zhruba 18 milionů korun. Jde o nemovitosti v Tel Avivu, Jeruzalémě a Caesarei. Náklady zvyšují také dva synové předsedy vlády, kteří v domech žijí.
Na kolik co přijde, od uklízeček po ochranku, zveřejnil nyní list Jediot Achronot.
Minulý víkend vzbudila rozruch zpráva izraelské televize, že Netanjahu (63) a jeho žena Sára si nechali zřídit v dopravním letadle zvláštní spací kabinu s manželskou postelí, aby se prospali při pětihodinovém letu z Izraele do Londýna. Premiér tam letěl na pohřeb britské expremiérky Margareth Thatcherové.
Luxusní spaní přišlo státní pokladnu na zhruba 2,7 milionu korun. Premiérův úřad vysvětloval věc tím, že si jeho šéf při nabitém programu musel odpočinout a že netušil, kolik to bude stát.
Média obratem spočítala, že akce premiérův spánek by vůbec nemusela stát takový majlant. Mimo jiné v případě, kdy by si vláda nepronajala letadlo od společnosti El Al, ale od mnohem levnější konkurence.
Televize doslova s gustem dodala, že izraelský prezident Šimon Perés, jemuž je úctyhodných 90 let, letěl nedávno 11 hodin do Jižní Koreje a na spaní mu stačila byznys třída.
Netanjahuova rozhazovačnost má mnoho podob. Třeba důležité schůzky nepořádá často ve vládních budovách, ale v oblíbených hotelích. Jsou to mimo jiné Dan Caesarea Hotel a King David Hotel. Je jasné, že pronájmy prostor v těchto luxusních zařízeních něco stojí.
Podle údajů zveřejněných premiérovým úřadem, vydali Babi a Sára Netanjahuovi roku 2011 za oděvy více než půl milionu korun. To není nijak přehnané. Pobouření však vzbudila zpráva, že na zmrzliny pro Netanjahuovi dodávané do jeho rezidence platili daňový poplatníci zhruba 50 tisíc korun ročně. Konkrétně šlo o pistáciovou pro premiéra a francouzskou vanilku pro paní premiérovou.
Ačkoli izraelský zákon o svobodě přístupu k informacím ukládá, že výdaje musejí být podrobně vysvětleny, snaží se premiérův úřad utrácení Netanjahua všemožně kašírovat, takže je zjevné, že mnohé zajímavé až pikantní informace se veřejnost nedozví.
Někdy premiérův úřad zveřejnění příslušných informací co nejdéle zdržuje. To byl také příklad výdajů za udržování třech zmíněných nemovitostí obývaných premiérovou famílií.
Netanjahuova výdajová velkorysost vynikne i ve srovnání s jeho předchůdci, izraelskými premiéry, kteří byli ve výdajích na své úřady mnohem skromnější.
Jicchak Rabin (premiérem 1974 až 1977 a 1992 až 1995) stál ve svém druhém premiérském období Izraelce zhruba 4,5 milionu korun ročně. Ehud Barak (1999 až 2001) přišel roku 2000 na sedm milionů a Ariel Šaron (2001 až 2006) na asi šest milionů korun za rok.
Úřad Ehuda Olmerta (2006 až 2009) stál roku 2006 zhruba osm milionů korun a o rok později devět milionů.
