Po více než dvou desítkách let soudních tahanic se dočkaly šťastného konce princezny ze severní Indie, které přišly podvodem o neuvěřitelný majetek. Nyní jim rozhodnutím soudu bude vrácen - a dcery mahárádži Harindera Singha Brara z Faridkotu dostanou paláce, pozemky a zlato v odhadované celkové hodnotě čtyři miliardy dolarů (asi 80 miliard korun).
Příběh, který by mohl být zápletkou knižního bestselleru nebo bollyvoodského filmu, se točí kolem mahárádži z indického státu Paňdžáb, který se stal vládcem už jako dítě. V dospělém věku ale propadl depresím po smrti jediného syna. Když v roce 1989 zemřel, jeho dcery nezdědily majetek, který jim měl právem náležet.
Namísto toho od palácových úředníků dostávaly několik dolarů měsíčně a všechno bohatství připadlo právě trustu sloužících a úředníků, kteří se prokázali údajnou poslední vůlí zesnulého mahárádži.
V roce 1992 podala nejstarší dcera mahárádži Amrit žalobu a následný spor se táhl celá desetiletí. Až v sobotu soud rozhodl, že poslední vůle byla padělek, sdělili v pondělí soudní činitelé, kteří si nepřáli být jmenováni.
Bohatství mahárádži z Faridkotu je v Indii legendární. Spadá do něj 350 let stará pevnost, paláce a lesy ve Faridkotu, sídlo obklopené hektary půdy v srdci metropole Dillí a obdobný majetek ve čtyřech indických státech. Mezi 18 vozy rodiny nechybějí značky Rolls-Royce, Daimler a Bentley, všechny v pojízdném stavu.
K tomu patří malé letiště ve Faridkotu, které smí využívat státní vláda Paňdžábu a místní armáda. A navíc i zlato a šperky vykládané diamanty, rubíny a smaragdy v hodnotě více než deset miliard rupií (asi 3,4 miliardy korun).
Brar byl jmenován mahárádžou malého království Faridkot v západní části Paňdžábu ve věku tří let po smrti svého otce, a jak se později ukázalo, byl v Indii mahárádžou posledním.
Poté, co Indie v roce 1947 získala nezávislost na Británii, Faridkot a stovky dalších malých království byly pohlceny Indií, královské tituly byly zrušeny stejně jako moc monarchů a královské rodiny dostávaly až do roku 1971 fixní plat od indické vlády.
Někteří monarchové skončili v bídě, jiní změnili své bývalé paláce na luxusní hotely, aby si vydělali na živobytí. Jen hrstce z nich včetně Brara se podařilo neuvěřitelně výnosné nemovitosti a pozemky udržet a dál žít v bohatství vyvolených.
Ale v roce 1981 zahynul Brarův jediný syn při dopravní nehodě a mahárádža se propadl do hlubokých depresí. Právě tehdy, jak uvádějí jeho tři dcery, se jejich důvěryhodní sloužící obrátili proti nim a zosnovali spiknutí, jak je připravit o majetek.
Sloužící včetně tajemníků a právníků rodiny založili trust a krátce po Brarově smrti předložili poslední vůli, která všechno odkazovala právě tomuto trustu.
Happy end poněkud kalí skutečnost, že jedna ze tří mahárádžových dcer se rozsudku nedožila a zbylým dvěma je více než 80 let. A zástupci trustu tvrdí, že poslední vůle byla pravá - a oni nyní zvažují, zda se proti rozsudku odvolají.
