Když se řekne Severní Korea, naskočí do hlavy mnoha Japonců automaticky otázka: "Co se stalo s japonskými občany unesenými před třemi desetiletími?" Po smrti severokorejského vůdce Kim Čong-ila tato otázka znovu vyplula na povrch a rodiny obětí doufají, že následník Kim Čong-un by mohl být vstřícnější k řešení této záležitosti než jeho otec, napsal list The Wall Street Journal.
Šigeru Jokota, jehož dceru unesli severokorejští agenti před 30 lety a od té doby o ní nikdo neslyšel, řekl, že ho zpráva o smrti Kim Čong-ila šokovala, ale "není si jistý, zda to bude dobrá, nebo špatná změna" z hlediska řešení problému unesených.
Devětasedmdesátiletý pan Jokota, který vedl veřejnou kampaň, aby upoutal pozornost k otázce unesených, dodal, že slyšel řadu znepokojivých názorů, které by mohly řešení zmařit. Je mezi nimi i ten, že by nová vláda mohla smést únosy coby problém předchozího vedení, nebo že by bezpečnost unesených mohla být ohrožena možným propuknutím nepokojů po Kim Čong-ilově smrti. "Já doufám, že japonská vláda přikročí k řešení tohoto problému tak brzy, jak to bude možné," řekl pan Jokota.
Jeho dcera zmizela v roce 1977 ve věku 13 let a předpokládá se, že žije v Severní Koreji. V roce 2004 Severní Korea oznámila, že o deset let dříve zemřela na srdeční mrtvici, ale její rodiče i japonská vláda toto tvrzení odmítli poté, co byla ve spálených ostatcích, které KLDR předala coby její, zjištěna DNA jiných lidí.
Keniči Ičikawa, jehož bratra Šuičiho unesli severokorejští agenti v roce 1978, řekl listu The Wall Street Journal, že doufá, že Japonsko využije změny režimu jako příležitosti k většímu tlaku na propuštění všech unesených, kteří by v KLDR stále mohli žít. "Doufám, že se vláda chopí této vzácné šance, aby přikročila k nějaké zásadní akci," dodal Ičikawa, který věří, že jeho bratr stále žije navzdory severokorejským prohlášením, že před lety zemřel.
"Možná, že následník Kim Čong-un rozhodne, že problém unesených nepatří k jeho režimu, a to povede k jejich možnému propuštění," řekl Ičikawa. Zároveň doufá, že jakákoli případná nestabilita plynoucí z mocenské změny životy unesených neohrozí.
Japonsko oficiálně identifikovalo 17 svých unesených občanů, o nichž se předpokládá, že je ze země odvezli severokorejští agenti. Ačkoli není jasné, proč Pchjongjang jejich únosy zorganizoval, byli přinejmenším někteří z nich využiti, aby učili severokorejské špióny japonštinu. Osud mnoha unesených ale zůstává nejasný a případy unesených se staly jedním z neměnných diskusních témat při jednání Japonska s uzavřenou KLDR.
Řešení se zdálo být na dosah v roce 2002, kdy Kim Čong-il přiznal únosy a omluvil se za ně vůbec poprvé při návštěvě bývalého japonského premiéra Džuničira Koizumiho. O měsíc později se domů vrátilo pět unesených, ale to byl jen prchavý průlom, po němž se KLDR vrátila k nespolupráci, a pak už poskytovala Japonsku jen kusé a nespolehlivé odpovědi na všechny otázky týkající se tohoto problému.
