Smrt ukamenováním: v Íránu stále běžná praxe

Devět žen a dva muži čekají v Íránu na smrt ukamenováním. Tento trest se podle islámského práva uděluje za homosexualitu a nevěru. Přestože byl v zemi oficiálně zakázán již v roce 2002, používá se dodnes.

O posledním případu ve své zprávě informuje organizace Amnesty International (AI), která proti této brutální praktice dlouhodobě protestuje.

Jedna z žen čekajících na popravu je podle AI známa pod jménem Kayrie. Muž, za kterého se provdala, ji bil a ona měla poměr s jedním z jeho příbuzných.

Ten se rozhodl manžela Kayrie zavraždit. Během soudního procesu se žena přiznala k nevěře, ale podíl na vraždě svého muže odmítá. "Jsem připravena na popravu oběšením, neměli by mě ale kamenovat," prohlásila odsouzená.

Posvěceno zákonem

Stejně jako všechny hrdelní tresty i kamenování v zemi schvaluje nejvyšší soud. Íránský trestní zákoník pro výkon popravy určuje i velikost kamenů. Mají způsobit utrpení, ale ne okamžitou smrt. Muži jsou při něm tradičně zahrabáni po pás do země, ženy po krk. Přítomní se do odsouzených trefují tak dlouho, dokud nejsou úředně označeni za mrtvé.

Na ukamenování bylo v roce 2002 vyhlášeno moratorium a úřady popírají, že by k němu stále docházelo. Přesto byl v červenci 2007 tímto způsobem popraven Džafár Kijání, který se měl dopustit cizoloźství. Žena, s níž měl muž dvě děti, byla rovněž odsouzena k ukamenování. Nyní je držena ve věznici v provincii Kazvin.

Červencová lapidace byla oficiálně potvrzena jako první od vyhlášení zákazu, existují ale zprávy i o dalších případech. Dochází k nim zejména ve venkovských oblastech.

Skryto před světem 

V roce 2006 byl takto údajně popraven milenecký pár v severoíránském Mašhádu. Týden.cz v červnu loňského roku informoval také o případu ženy, odsouzené k smrti ukamenováním za prostituci, k níž ji donutil vlastní drogově závislý manžel.

Většinu osob odsouzených k lapidaci představují ženy. Jednou z příčin je jejich nerovnoprávné postavení před soudy a jejich naprostá podřízenost mužům. Podle islámského zákona může mít muž žen kolik chce. Existuje také institut "dočasného manželství", který bývá ale kritizován jen jako pouhá zástěrka pro prostituci. "Ženou" se přitom děvče oficiálně stává již ve věku 9 let.

Íránské ženy jsou také častěji než muži nevzdělané, a proto mohou podepsat doznání ke zločinům, které nespáchaly. Jejich život i sexuální chování jsou pod přísným dohledem a častěji tak na ně padá podezření z nevěry.

Mezinárodní aktivisté na ochranu lidských práv proti kamenování dlouhodobě protestují a pořádají kampaně na jeho zákaz. Pro jejich snahy ale nemají pochopení íránské úřady, které je pronásledují a zatýkají.

Více k problematice íránských žen ZDE.

Foto: Profimedia