Obléhané město
Svědectví z Aleppa. Kličkování mezi bombami, hon za banány
13.08.2016 06:05
Mahmúd Rašvání byl v roce 2012 mezi účastníky protivládních protestů v syrském Aleppu. Byl za to zatčen a mučen, a když se dostal na svobodu, uprchl z města. Letos v červenci za sebou zanechal ženu a půlroční dítě a vrátil se do východní části, kterou mají pod kontrolou povstalci. Posílá odtud kusé zprávy o situaci ve městě, které bojuje s nedostatkem všeho druhu, protože je dlouhodobě v obležení.
"Dnes jsem viděl banán, ale nepodařilo se mi ho dohonit. Byl v rychle jedoucím automobilu první pomoci," sdělil ve vzkazu z 10. srpna Mahmúd. Ve východní části města je podle odhadů tři sta až čtyři sta tisíc lidí. Mahmúd tam za minulý měsíc nespatřil ovoce ani zeleninu. Kromě čerstvých potravin se nedostává ani konzerv, vajec, cukru, mouky či dětského mléka. Chleba se přestal prodávat v pekárnách a místo toho jej přiděluje místní rada, aby lidem zabránila skupovat ho do zásoby.
Mnoho obyvatel se přes sociální síť Facebook obrací na lidi z města Ghúta, které je v obležení už mnoho let a jehož obyvatelé mají zkušenost s přežitím v takové situaci. Vyměňují si recepty na výrobu pokrmů z potravin, které se v syrských domovech tradičně skladují, což jsou hlavně luštěniny, rýže a rajčatový protlak.
Mezi nedostatkové zboží ale patří i plyn na vaření. Jedna plynová bomba, která stávala pět tisíc syrských liber (240 Kč), teď stojí pětinásobek. Podobný skok zaznamenaly i ceny benzinu. Základní jídlo stojí trojnásobek.
Mizející zásoby
"Do čtyř měsíců od začátku obléhání se regály obchodů vyprázdnily. Došla nafta, takže vypnuli generátor, který vyráběl elektřinu pro náš dům," cituje server Middle East Eye obyvatele města, který se představil jako Saláh. Krátce před začátkem obléhání se mu podařilo odvézt manželku s dítětem na předměstí Aleppa. Sám se vrátil, protože chce tak jako Mahmúd pomáhat těm, kteří zůstali uvnitř obléhané zóny. "Tím, že o tom podám svědectví se svým fotoaparátem, nebo poskytnutím morální podpory," řekl Saláh.
Armáda obkličovala východní Aleppo postupně, ale když se kruh uzavřel, lidé byli zaskočeni. "Překvapilo nás to, i když se o tom tak dlouho mluvilo," řekla Samar, která vede podpůrnou organizaci Space of Hope. Nejprve musela zklidnit své pracovníky. "Řekla jsem jim, že nejsme jediné obležené město v Sýrii, že se můžeme něco naučit od jiných, nejdříve civilisty uklidnit a pak jim pomoci přežít," popsala začátek Samar.
Jako první rozvinula Space of Hope zemědělský projekt, v jehož rámci se distribuují semena zeleniny, aby si rodiny mohly začít pěstovat pro svou potřebu. Space of Hope i v této situace provozuje vzdělávací centra pro děti. "Pokračujeme, abychom dali lidem pocit, že se život nezastavil," řekla Samar. Velkým problémem je nedostatek benzinu, kvůli němuž se zastavila veškerá doprava. Ve velkém horku a pod přelétávajícími letadly se lidé mohou pohybovat hlavně pěšky.
Jídlo ceny zlata
Občanská solidarita ale ukázala i svou horší tvář. Někteří obchodníci poschovávali potraviny, aby je později prodali za vyšší ceny. Jiní ale prodávají dál a ceny nezvyšují. "Žijeme společně a společně zemřeme," říkají zákazníkům. Někteří proměnili svá soukromá auta v taxi a zdarma rozvážejí lidi po městě.
"Nikdy jsem nepoznala hlad a nikdy nebylo město tak těžce zkoušeno jako nyní, ale to není to nejtěžší. Nejhorší je, že nemůžu vidět své dcery, které jsem před obléháním poslala do Turecka," říká Samar. Je jim dvanáct a devatenáct let a Samar je neviděla čtyři měsíce.
Když začalo obléhání, nálada se ocitla na bodu mrazu a lidé se připravovali na osud občanů Madáje, obléhané čtyři roky. Jakmile začali povstalci bojovat o proražení blokády, oči všech se obrátily k bojišti. "Ať přijdeme kamkoli, všichni se vyptávají, jaká je situace, jestli povstalci postupují, kde jsou, lidi se zajímají o veškeré detaily. Ještě před několika dny se ptali jedině na to, zda je někde rýže, zda dostanou cukr a kolik stojí drcená pšenice," řekl Mudžáhid abú Adžúd, který pracuje ve zdravotnickém středisku.
Bombardování
Jakmile byla blokáda prolomena, nálada se podle něj okamžitě změnila. "Všichni vyrazili do ulic a začali pomáhat, přinášeli pneumatiky a zapalovali ohně, aby vytvořili hustý dým a jakousi vlastní bezletovou zónu," řekl abú Adžúd.
Moc to ale nepomohlo, bombardování je stále velmi silné a často se zaměřuje na trasy, jimiž mohou z města prchat civilisté. "Tak vypadají humanitární koridory navržené režimem," řekl Mišaal, který je vůdcem oddílu civilní obrany. Žije ve městě s rodinou a čeká, až dorazí další zásoby, zatímco oči Saláha, Samar a Mahmúda jsou upřeny na silnici, která je dělí od rodin. A OSN se za současné situace pouze znepokojuje.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.