Syrská svobodná armáda (FSA), která bojuje proti režimu Bašára Asada, hledá posily. Vyzvala proto "bratry Kurdy”, aby po jejím boku také povstali proti vládě v Damašku. Rebelové přitom nešetří sliby příslušníkům menšiny, jež žije roztroušena v několika zemích, kde zažívá nejrůznější ústrky a diskriminaci.
FSA syrské Kurdy ujišťuje, že v nové demokratické Sýrii, kterou chtějí vybudovat, už nebudou zažívat nespravedlnost. Jejich útisk prý skončí. Rebelové Kurdy vyzývají, aby se stali součástí nové alternativní vojenské moci (tedy FSA), která nahradí armádu vládnoucího "gangu”.
Kurdská menšina V Sýrii žije na severovýchodě země. Roku 2004 syrští Kurdové povstali proti Asadovu režimu. Jejich bojovníci jsou v úzkém kontaktu s Kurdy v severním Iráku, kde mají možnost získat vojenský výcvik. Syrští Kurdové tvoří así devět procent obyvatelstva Sýrie.
V nynější občanské válce se však syrští Kurdové zatím drží stranou. Jejich oblast je téměř ostrovem klidu v boji zmítané zemi. Podle některých informací z kurdského exilu hlídá kurdská domobrana Kurdy obývané regiony a má doknce se syrskou armádou něco jako dohodu o vzájemném neútočení. Kdyby se Kurdové připojili k ozbrojené opozici, znamenalo by to výrazné posílení Asadových protivníků.
Na straně druhé, Kurdové přistupují k výše zmíněným slibům velmi obezřetně. Nebylo by to v historii zdaleka poprvé, kdy jim kdekdo mnohé sliboval, ale nic nesplnil. Stále zůstávají většinou utiskovanou a současně největší menšinou na světě bez vlastního státu.
Pokusem Asadových nepřátel o získání přízně Kurdů bylo i zvolení Kurda do čela Syrské národní rady (SNC) letos 10. června, politického křídla syrské opozice, jež má sídlo v tureckém Istanbulu. Šéfem SNC se na tři měsíce stal kurdský emigrant z Švédska, profesor Abd al-Básit Sejdá.
Nový šéf SNC má však tu velkou nevýhodu, že ho v jeho bývalé vlasti mezi souvěrci skoro nikdo nezná. Jeho slovo u nich nemá velkou váhu.
Syrská národní rada je kritizována za příliš těsné spojení s islamisty. I kvůli tomu čerstvě rezignoval na svou funkci v čele SNC Burhán Ghalijún.
Jak politické, tak ozbrojené (dosud ale zčásti roztříštěné) křídlo syrské opozice podporují ropné monarchie z Perského zálivu. Hlavně Saúdská Arábie a Katar. Podle různých zdrojů na Blízkém východě dodávají Saúdové a Katařané FSA rovněž zbraně.
Hlavní stan Syrské svobodné armády je v Turecku u hranic se Sýrii. Ankara tak podporuje ozbrojenou opozici proti Asadovi otevřeně.
Podle bojovníků FSA a očitých svědků ze Sýrie nasazuje syrská armáda do bojů proti rebelům stále častěji vojenské letectvo.
Jde o elitní součást syrských obrojených sil, v níž převažují režimu nejvěrnější Alavité. Vedle vrtulníků Mi-24 a Mi-25 vysílají vzdušné síly nyní do krátkých akcí údajně také letadla typu Suchoj, nejspíše Su-27S.
