Ve čtvrtek přejímají experti v indonéské Jakartě kompletní velení nad systémem včasné výstrahy proti tsunami (TEWS). Na jeho vybudování se výraznou měrou podíleli Němci. Nehledě na vyspělou techniku ale zůstává vážným problémem, že varování před ničivými vlnami se k mnoha ohroženým Indonésanům dostane buď pozdě, anebo vůbec.
Indonésii, jež sestává ze zhruba 17 tisíc ostrovů, sužují častá zemětřesení a země se obává obdobné katastrofy jako roku 2004, kdy obří vlny tsunami vzniklé pomořským zemětřesením zahubily kolem 170 tisíc lidí. Část pobřeží provincie Aceh na severu Sumatry se změnila v místo zkázy. Čerstvým mementem je zemětřesení a následné pustošící vlny tsunami na severovýchodě Japonska.
Zásadní obrat má přinést TEWS (Tsunami Early Warning System), na jehož vývoji se výrazně podíleli němečtí experti z Geoforschungszentrum (GFZ) v Postupimi. K jeho hlavním součástem patří speciální otřesové senzory umístěné na dně moře a bójky na hladině. Jimi shromážděné údaje se dostávají pomocí satelitů do řídícího centra.
"Systém je vysoce výkonný," říká v rozhovoru s magazínem Der Spiegel státní tajemník ministerstva vzdělávání a výzkumu Thomas Rachel, který se v Jakartě zúčastní předání kompletního velební TEWS Indonésanům. Rachela doprovází Jörn Lauterjung z GFZ, který připomíná, že němci vytvořili pro varovný systém i speciální vyhodnocovací software.
Předloni vzbudily rozruch informace, že ve vodách kolem Indonésie mizejí speciální bóje, které jsou součástí systému TEWS. Bóje, jichž má být celkem 32, měří proudění vody a výšku vln. Deset z nich údajně pochází ze Spolkové republiky.
Problém rovněž představuje skutečnost, že indonéští rybáři připlouvají na širém moři k bójkám, na nichž jsou vysoce citlivé měřící a komunikační přístroje, a upevňují u nich své lodě. Důvod? Na bójkách se usazují mušle a ty zase přitahují ryby.
Podle Lautejunga byly sice zprávy o mizení bójí mediálně vděčné, ale plovoucí měřicí platformy nemají pro měřicí síť takovou důležitost. "Je to jen jeden z mnoha systémů. Údaje sbírají i jiné senzory - seismometry na dně moře a na pevnině, přijímače GPS a měřiče výšky hladiny moře u pobřeží. Nebezpečí tsunami pak do pěti a půl minuty propočítá software SisComp3. Na to jsme pyšní," dodává Lauterjung pro Spiegel.
Zatímco software z Postupimi vypočítá co nejpřesněji riziko obřích vln, kdy a kde udeří, další německý software indonéským úřadům navrhne, jaké úseky pobřeží je třeba evakuovat. Jde o dílo expertů z Německého centra pro letectví a vesmírné lety (DLR).
Mnoho času pro evakuaci ale nezbývá, vysvětluje Lauterjung: "Zpravidla to bývá 20 až 40 minut." Otřesy v Indonésii přicházejí podle něj zpravidla ze Sundského (Jávského) příkopu, který je dlouhý před dva tisíce kilometrů. Táhne se od severního cípu Sumatry až po ostrov Flores na východě. Obrovské masy vody vzedmuté zemětřesením se od míněné příkopové propadliny dostávají rychle k pobřeží.
Když se loni 25. října otřásla zem u jižního pobřeží Sumatry, zasáhly ničivé vlny už za pět minut ostrov Mentawai. Zahynulo 550 lidí, protože na evakuaci nebyl čas.
I jindy rozhodují v podstatě vteřiny. Nový varovný systém proti tsunami je tak sice technicky dokonalý, ale varování z centrály v Jakartě se dostávají do ohrožených pobřežních oblastí často jen obtížně.
"Nejhezčí technická zařízení jsou k ničemu, když lidé nereagují nebo nevědí, co si s varováním mají počít," vysvětluje Lauterjung. Na mnoha malých ostrovech ani není elektřina.
K čemu jsou například varování přicházející pomocí mobilů lidem, kteří neumějí číst ani psát? A co když někdo ukradne sirény a tlampače, jež mají před tsunami varovat? Maximálně dokonalý varovný systém tak ještě neznamená, že lidé mají před tsunami více či méně vyhráno.
Z nedávného výzkumu vyplynulo, že jen deset obcí ze 140 bylo připraveno na možnou katastrofu, především evakuačními plány, upozorňuje indonéský tisk.
