Barma je zemí, z níž do Bangladéše utíkají před pronásledováním muslimští Rohingové. Méně známo ale je, že zároveň prchají i Barmánci do sousedního Thajska. Jak se žije mladým utečencům na druhé straně hranice a jak se dívají na stále kontroverznější barmskou vůdkyni Su Ťij?
V přízemí řadového domku v okrajové čtvrti severothajského města Čiang Mai připravuje skupina barmských dívek tradiční pokrm laphet, salát z fermentovaných čajových listů. Zatímco balí porce do kornoutků z banánovníku, z telefonu jedné z nich hraje současný barmský pop. Dívky, z nichž většině je mezi patnácti a sedmnácti lety, se živě dohadují, jakou písničku chtějí slyšet jako další.
Je jasné, že hudební ikony současné mladé barmské generace jsou velké a důležité téma. Určitě větší než přední politická osobnost jejich vlasti. "Su Ťij? Někde tu máme plakát!" křiknou jen a po chvíli přinášejí její zarámovanou popartovou podobiznu od známého amerického umělce Sheparda Faireyho (autor slavného červenomodrého portrétu Baracka Obamy).
Z jejich obličejů je sice při pohledu na ni cítit plachý respekt, ale časy, kdy každá z těchto dívek jmenovala Su Ťij na prvním místě svých osobních vzorů, jsou pryč. Doba a zájmy zamíchaly pořadím oblíbenosti (viz Su Ťij zbavená glorioly). Popkulturní a sportovní ikony se stávají běžnou součástí života mladých nejen v Barmě, ale i v přilehlých státech, kde žije početná barmská diaspora. Zejména ta si silně zakládá na svých zvycích a kultuře, které jim pomáhají udržet kontakt s rodnou zemí a kořeny.
Studentky čiangmaiské vzdělávací nadace BEAM se u příprav jídla v uvolněné odpolední atmosféře rozmluví nejen o svých hudebních preferencích, ale i o životě v centru této instituce. Řada z nich získala díky stipendiu nadace vízum a pracovní povolení, což jim oproti většině Barmánců žijících v Thajsku poskytuje nesrovnatelné postavení a výhody. Doteď to ale tyto dívky v životě rozhodně neměly lehké.
Mladí uprchlíci
Kvůli nepřetržitým nepokojům v severních provinciích Barmy utíkají ročně do Thajska desetitisíce osob. Odhaduje se, že nyní jich v sousední zemi žijí téměř čtyři miliony (Barma má 55 milionů obyvatel). Barmánci představují v Thajsku největší národnostní menšinu a jako pracovní síla mají nezanedbatelný podíl na růstu thajské ekonomiky. Jen necelé třetině z nich se však podaří získat povolení k pobytu, zbytek v zemi žije a pracuje ilegálně, a nedisponuje tedy žádnými právy ani ochranou.
Na zlepšení podmínek barmské populace v Thajsku mají největší zásluhu právě neziskové organizace jako zmiňovaná nadace BEAM. Díky svému akreditovanému vzdělávacímu programu umožňuje talentovaným barmským studentům získat ekvivalent thajské státní maturity, a mít tak přístup k vysokoškolskému vzdělání.
Absolvování programu však není jednoduché. Vyžaduje nejen úspěšné složení všech zkoušek a koncentraci na extenzivní studijní program, ale často i nutnost pracovat po nocích. Většina studentů totiž žije daleko od svých rodin, které buď zůstaly v Barmě, nebo žijí v uprchlických táborech na barmsko-thajské hranici. Část studentů není s rodinou v kontaktu, nebo dokonce ani žádnou nemá. Není tedy nikdo, kdo by je mohl materiálně či jinak podporovat, a středobodem jejich života je pro ně sídlo BEAM. Probíhá zde výuka, studenti v něm také bydlí a tráví většinu svého skromného volného času. Jeho náplní je ale úklid nebo společné vaření, a nenabízí tak mnoho kratochvílí.
Být tak fotografem...
Jedna z dívek se jmenuje Soe. Narodila se v Ban Mae Surin, jednom z devíti oficiálních barmských uprchlických táborů spravovaných nezávislým konsorciem na thajské straně hranice. Díky němu a mezinárodním expertům se nelehký život v táborech otvírá více možnostem pro vzdělávání. Soe tak měla i díky svému nadání šanci uspět a být přijata do studijního programu čiangmaiské nadace. "Chci se dostat na univerzitu, bavilo by mě studovat ekonomii a jednou pracovat ve velké firmě v Bangkoku. Musím se ale nejdřív pořádně naučit thajsky a anglicky, a to mi nejde," svěřuje se.
Na Chita, dalšího účastníka programu, lze během tropických večerů natrefit v jednom z rušných, turisty vyhledávaných podniků v moderní čtvrti Čiang Mai. Přivydělává si tu po nocích jako obsluha. Po celodenním vyučování, podvečerním studiu a noční směně v baru se stále usmívá a vesele se fotí se skupinou mladých Američanů. Snaží se vydělat si na fotoaparát. Po otázce, jestli svoje snímky sdílí s rodinou či přáteli v Barmě, se mu ale úsměv z tváře vytratí: "V Barmě nikoho nemám a na své rodiče si nevzpomínám. Jako dítě jsem se do Thajska dostal se skupinou utíkající z Barmy, ale nepamatuju si to. Jediné mé vzpomínky jsou na uprchlický tábor, tam jsem vyrostl jako sirotek."
I když je život Chita a Soe v Thajsku těžký, není izolovaný od moderní doby a vstřebává její trendy. Oba měli pravděpodobně větší štěstí než řada jejich vrstevníků žijících v uprchlických táborech za hranicemi Barmy nebo v jejích severních provinciích zmítaných etnickými konflikty.
Krásná Ah Moon
Dívky v čiangmaiském centru zatím sborově opakují text písničky Bring Back My Baby od zpěvačky Ah Moon a napodobují její taneční kroky. YouTube, smartphony a sociální sítě hrají důležitou roli pro všechny z nich. Díky internetu mladí barmští migranti, žijící daleko od svých rodných měst a příbuzných, nalézají a sledují své nové vzory. A ty hudební hrají prim.
Barmskému teenagerskému popu kraluje právě Ah Moon, jejíž popularita díky pozornosti mezinárodních médií a nahrávacích společností už stihla dosáhnout za hranice země. Je zosobněním ideálů krásy, západních módních trendů a také ojedinělým příkladem posouvání limitů státní cenzury a konzervativní barmské morálky. Na koncertech a v hudebních klipech často vystupuje v odvážném oblečení a mezi barmskou mládež přináší témata společná teenagerům na celém světě, která byla donedávna v Barmě tabu. "Chceme světu ukázat naši tradiční kulturu, ale také to, že naše země není uzavřená a tak strašně chudá a zaostalá, jak si všichni myslí. Chceme lidem ukázat, že se věci mění," říká.
O tom, že Ah Moon vévodí nejen žebříčkům, ale i uvolněnému odpoledni, není pochyb. Jestli může spolu s podobnými hvězdami úplně nahradit někdejší slávu Su Ťij, je těžké soudit. Jisté ale je, že pro ni představuje velmi silnou konkurenci.
Autorkou je Věra Frajtová.
