Modlí se, šetří si na úplatky a v noci nemohou spát. Řeč je o rodičích malých dětí v Indii a především v metropoli Dillí, kteří právě prožívají velice neklidnou zimu. Ambice vkládané do dětí a demografie se totiž ostře rozcházejí s realitou - nedostatkem vhodných škol. Letos k zápisu do mateřských škol míří už děti ve věku tří let a to, jaká instituce je přijme, do značné míry určí jejich budoucí osud.
Právě proto obchodník, který svého čtyřletého syna přihlásil do celkem 15 soukromých škol, spěchal k branám prestižní akademie na jihu Dillí, aby zjistil, jestli vedení vybralo jeho ratolest k přijetí.
Bohužel na seznamu jeho jméno nenašel, a tak cestou zpátky do auta rozmrzele přemítal, jestli by indické páry neměly mít děti teprve ve chvíli, kdy už pro ně budou mít zajištěné místo ve škole. "Máte dítě, ale nemáte školu, kam byste ho poslal," stěžuje si. "Je to šílené. V noci nemůžu ani spát."
Šestatřicetiletý otec, který vede vlastní podnik, kvůli strachu nechce sdělit své jméno. Bojí se, že by tak mohl šance svého syna na přijetí do dobré školy nadobro zmařit. Neochotně prozrazuje jen své křestní jméno Amit.
Půl miliardy školáků
Úzkost, která doprovází školní přijímačky, vychází z tužeb a frustrací typických pro zemi, kde žije největší podíl mladých lidí na světě. Asi 40 procent z indické více než miliardové populace je mladší než 18 let; a spousta ostatních je v roli rodičů a vychovávají školní děti.
Nikdo, až na nejchudší vrstvy, nepovažuje státní školy za dobrou volbu, protože nejsou příliš kvalitní - a konkurence při přijímání na ty soukromé je obrovská.
"Vzdělávací horečka" ovládla celou Indii - mnoho rodin si bere půjčky, jen aby si mohly dovolit posílat děti do soukromých škol. Někdy děti z menších měst dojíždějí denně víc než 60 kilometrů, aby mohly chodit do kvalitní, nebo alespoň vyhledávané školy.
Soukromá zařízení rostou jako houby po dešti, ale stejně jako v dalších případech nabídka zaostává za poptávkou, protože města se rozrůstají, peněženky se plní a rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší.
Jeden z dvou set bude mít štěstí
Amit tužby své společenské třídy shrnul jednoduše: "Rozmohlo se nálepkování. Každý se dívá na to, v jakém jezdíte autě, jaké oblečení nosíte a do jaké školy chodí vaše dítě."
Přijímací proces nebyl v elitních indických školách jednoduchý nikdy. Dřív byl zápis podmíněn nutnou shodou několika okolností - dobrých konexí, peněz a původu. Nedávno ale byly kvůli soudnímu rozhodnutí školy nuceny přijímací řízení zprůhlednit a stanovit jasná pravidla. Ta si může každá škola určovat sama, ale musí je dát na srozuměnou rodičům a pevně se jich držet.
Někteří ředitelé tak dávají přednost dívkám, dětem, které žijí v místě, či potomkům bývalých absolventů, stížnosti rodičů tím ale neskončily a některé školy dál udělují některým vyvoleným "výjimky".
Tlak je cítit i na druhé straně. Suman Nathová, ředitelka školy na předměstí Dillí, kde žije velké množství příslušníků střední třídy, dostala 2014 přihlášek do předškolních tříd. Míst má ale jen 112.
Chcete svítit? Přijměte mé dítě
Orodovat za své dítě tak k ní přišla její švadlena a kvůli umístění některých dětí jí volali dokonce i vládní úředníci. Řediteli jiné školy zase vyhrožoval elektrárenský podnik - pokud škola nepřijme určité dítě, přijde o dodávky elektřiny.
Jedinou slabou útěchou tak pro rodiče může být to, že děti už nemusí absolvovat při zápisu pohovory a nemusí na vlastní kůži zažít několikeré odmítnutí. Když se ale dospělí prodírají k seznamům přijatých dětí a to své na nich nenajdou, přemáhá je vztek a bezmoc.
"Musí otevřít školu pro děti, které se nedostaly nikam," míní 28letá Sarika Četvaniová, která se se svou čtyřletou dcerou neúspěšně ucházela o přijetí ve 12 školách. "Jsem úplně na dně. Nevím, co mám teď dělat," říká.
Jiné matky jsou na tom ještě hůř; a to spoustu z nich čekají další noci plné úzkosti. Právě totiž začínají závěrečné zkoušky středoškoláků, které určí, zda absolventi dostanou šanci studovat na kýžené univerzitě.
Foto: Profimedia
