Tuneláři v Gaze skončili, ale nestěžují si

Pašováním zboží tunely se daly vydělat miliony. Pokud byl někdo šikovný, mohl mít zakrátko vlastní zaměstnance, kteří dělali "špinavou" a riskantní práci v podzemí. Nyní je blokáda uvolňována a pašeráci přicházejí o práci.

Pětadvacetiletý Palestinec abú Náfiz bydlí v přepychovém domě na jihu pásma Gazy. Zatímco mnoho z tamních 1,5 milionu obyvatel zápasí s chudobou, abú Náfiz je milionář. Trávník na jeho pozemku je díky pravidelnému kropení svěží a fotbalový šampionát se u abú Náfize sledoval opravdu v pohodlí.

Mladý Palestinec zbohatl díky několika tunelům pod hranicí s Egyptem a prodejem zboží, které se donedávna do Gazy nedostalo kvůli izraelské blokádě jinak. Ačkoli boháč, pásmo ještě nikdy neopustil, ale sní o tom, že vyjede do Turecka.

ČTĚTE TAKÉ: Izraelská vláda odhlasovala zmírnění blokády Gazy

Abú Náfiz se narodil v Rafáhu, na hranici pásma s Egyptem. Minulých pět let bylo město i jeho okolí rájem pašeráků. Měkké písčité podloží pod hranicí je prošpikováno stovkami tunelů tak hustě, že by hraniční oblast na průřezu vypadala jako ementál. Abú Náfiz se podobně jako mnoho jeho vrstevníků nechal v sedmnácti letech zaměstnat v tunelech jako dělník. Byla to nebezpečná, špinavá a náročná práce, při níž zemřelo udušením nebo zasypáním několik set lidí.

Abú Náfiz měl ale štěstí, po čtyřech letech už pracoval jen sám na sebe a vyhloubil si vlastní tunely. Měl přes 100 zaměstnanců a do Gazy propašoval miliony kilogramů zboží. Krekry, kávu, hrnce, krávy i naprosto nové automobily. Na dotaz, kolik si vydělal, se potutelně usměje a po chvilce uvažování řekne: "Přes 100 tisíc liber (tři miliony korun) ročně." Z jeho výrazu je však jasné, že to asi bylo víc.

Jeho dům stojí stranou od silnice za tepanou železnou branou, v oknech se zabarvenými skly se odráží zapadající slunce. V Gaze zřídka viděná stavba ve stylu alpské chaty s dřevěnou střešní nástavbou je vypracovaná do detailu. To vše je výsledek abú Náfizova úsilí.

Co bude dál, je ve hvězdách, jelikož s uvolněním pozemní blokády pásma se život v 80 procentech tunelů zastavil. Jejich provozovatelé nejsou schopni konkurovat levnějšímu a kvalitnějšímu zboží proudícímu do pásma z Izraele. K čemu kupovat zaprášenou a omlácenou krabici krekrů protaženou tunelem z Egypta, když se dá úhledná a čistá krabice stejných sušenek koupit za dvě třetiny "tunelové" ceny?

S nákupy to však v Gaze není jednoduché. Práci tam nemá 40 procent lidí a mnozí si nemohou koupit keksy ani za izraelskou cenu. Krabice stojí v přepočtu 90 korun, tedy mnohem víc než v Londýně a New Yorku.

Izrael blokádu uplatňovanou několik let nezrušil, pouze zmírnil a není pravděpodobné, že to ekonomice v Gaze pomůže postavit se na nohy. Dostat se ke stavebnímu materiálu, jako je štěrk nebo písek, je stále obtížné. Izrael dodávky tohoto zboží podmiňuje dohledem agentur OSN a ty tvrdí, že se k nim dostává i nyní jen zlomek potřebného množství.

Na dotaz, kam by se nejraději podíval, kdyby mohl cestovat, boháč abú Náfiz s úsměškem odpoví, že do Turecka. A nevadí, že to byla právě turecká flotila, kvůli níž Izrael uvolnil blokádu a připravil tak lidi jako on o živobytí? "To je pravda, ale já jsem rád, že blokáda skončila. Turci ukázali, že jim na nás záleží," zní odpověď.

Většina tunelářů je téhož názoru a smějí se, že teď, když přišli o práci v Gaze, mohli by uvažovat o vývozu své zkušenosti. Zajet třeba na mexicko-americkou hranici, usadit se tam a pašovat drogy a lidi do USA. "Dostaňte mě tam a jedu," směje se abú Náfiz.

Foto: www.profimedia.cz, ČTK/AP