Na pětileté období se v Turecku volí nový parlament. Nedělní volby zřejmě vyhraje vládnoucí konzervativní strana AKP. Základní fakta o tureckém volebním systému.
Volební místnosti se otevřou v sedm hodin ráno ve východním Turecku a v osm v západních oblastech včetně Ankary a v největším městě země Istanbulu. Sčítání hlasů začne po uzavření místností ve čtyři hodiny na východě a v pět na západě.
Neexistují žádné průzkumy během voleb a jakékoli zprávy z volebních místností jsou zakázány do devíti hodin večer, kdy jsou očekávány první neoficiální výsledky. Předpokládané rozdělení křesel v parlamentu by mělo být jasné pozdě v noci, ačkoliv oficiální výsledky z nejvyšší volební komise budou známy až v pátek 27. července.
K urnám půjde 42,5 milionů voličů, z toho čtyři miliony poprvé. Turecká populace čítá 74 milionů lidí, téměř tolik jako v Německu.
O přízeň voličů se uchází čtrnáct politických stra a 7395 kandidátů včetně nezávislých.
Hranice pro vstup do parlamentu je deset procent, nejvíce na světě. Tak vysoká bariéra by měla teoreticky zajistit stabilitu systému.
V praxi to při minulých volbách roku 2002 znamenalo, že 45 procent hlasů propadlo a AKP, která získala třetinu hlasů ve volbách, měla najednou téměř dvě třetiny poslanců. Demokraté, národovci a mladí, viz zde níže, získali přes devět, osm a sedm procent, ale do parlamentu neprošli.
Vznikla tak první vláda jedné strany od roku
Po volbách roku 2002 měla AKP v jednokomorovém parlamentu 363 z 550 mandátů. Kemalisté (CHP) 178 a devět poslanců bylo nezávislých.
Kdo má šance proniknout do parlamentu?
V závorce průměrná procenta hlasů v posledních průzkumech; nezávislí kandidáti jsou na pěti procentech a necelých deset procent Turků neví, komu hlas „hodí“:
AKP (40 procent):
Zřejmý favorit voleb a poslední vítěz. Konzervativní Strana pro spravedlnost a rozvoj (Adalet ve kalkinma partisi) lze přirovnat k bavorské CSU nebo evropským křesťanským lidovým stranám, ale její vazby na islám jsou hlubší.
CHP (20 procent):
Republikánská lidové strana (Cumhuriyet Halk Partisi) je hlavní opoziční stranou. CHP je členem Socialistické internacionály.
MHP (10 procent):
Strana národního hnutí (Milliyetçi Hareket Partisi) přitahuje extrémně nacionalistické voliče. Hlavní baštou této strany je centrální Anatolie. MHP měla vždy dobré vztahy s lidmi na vysokých místech a mnoho jejích přívrženců ovládá klíčové pozice v zemi.
GP (8 procent):
Strana mladých (Genç Parti) spatřila světlo světa před volbami
DP (7 procent):
Demokratická strana (Demokrat Parti) byla do května 2007 Strana pravé cesty (Doğru Yol Partisi; DYP). Je přirovnávána ke konzervativní AKP, ale postrádá vazby na islám. DYP byla ve čtyřech vládách. Jednu vedl stranický veterán Süleyman Demirel a zbylé tři první premiérka v historii Turecka Tansu Çillerová. Soudívá se, že vlna korupčních skandálů za její vlády pomohla k moci AKP.
•
K výslovnosti tureckých jmen:
c = dž
ç = č
ğ = mezi samohláskami pro usnadnění vynechat (Erdoğan, čti Erdo´an), před souhláskou jak gh (Doğru, čti Doghru)
ş = š
y = j
Na snímcích (1) předvolební Istanbul 19. července; (2) mladí voliči AKP v Ankaře, 18. července; (3) erdoğanovci ve středoanatolské Konyi, 17. července; (4) Kurdové tancem vítají nezávislého kandidáta v Gaziantepe, 15. července 2007.
Foto: Reuters (1-3), AP (4)
