Turci volí (4): vítěze voleb potvrdí armáda

Turecká armáda má výsadní postavení v moderní historii státu. Dohlíží na sekulární vývoj země a neváhá zakročit, když se jí nelíbí snahy islamistů. Jak se zachová po nedělních volbách, je otázkou.

V Turecku se nesmí zapomínat na nepolitického hráče na scéně, který se po volbách může stát silně politickým. Na armádu. Pokud konzervativní AKP velmi uspěje, armáda varovala, že zakročí.

Letos de facto přiměla premiéra Erdoğana, aby vypsal předčasné volby. Před deseti lety stačilo jen napsat memorandum, aby odstoupil vůdce Strany blahobytu a premiér Necmettin Erkeban, Erdoğanův učitel. Armádě se nelíbil jeho islamistický styl.

Turecké ozbrojené síly samy sebe pasují do role ochránce sekulárního Turecka. Brání podstatu odkazu Mustafy Kemala Atatürka. Od roku 1923, kdy „Otec Turků“ vyhlásil moderní Turecko, armáda dohlíží na politiky, aby se příliš nepřibližovali islámu a nepokoušeli se měnit charakter institucí.

Poprvé se armáda postavila proti politikům v roce 1960, kdy zatkla prezidenta, premiéra a další ministry. Premiér, ministři zahraničí a financí byli popraveni. Armáda předala moc civilistům o rok později.

O něco klidnější puč přišel v roce 1971, kdy k odstoupení vlády Strany práva stačilo memorandum. Další puč proběhl o devět let později, ale pokojný už nebyl. Ve vězení skončilo odhadem 650 tisíc lidí a armáda vládla tři roky skrze Národní bezpečnostní radu (Mili güvenlik kurulu).

Může armáda provést převrat?

Pokud se Straně blahobytu a rozvoje (AKP) podaří získat dostatečnou většinu, je možné, že armáda pošle tanky do ulic. AKP by totiž měla předsedu parlamentu a vlády. Parlament volí prezidenta. Tím by AKP měla kontrolu nad jmenováním nejvyšších generálských funkcí v armádě, která nedávno dobrovolně svou samosprávu silně omezila.

Po reformách v roce 2003 vzrostla kontrola politiků nad armádou. Do bezpečnostní rady mohou civilisté a její předseda už nemusel být voják. První civilista předsedal radě v roce 2004.

Nyní systém funguje tak, že náčelníka generálního štábu jmenuje prezident a premiér dosazuje civilní osoby do bezpečnostní rady.

Armáda má však stále silnou pozici a nenechá si jí ohrozit. Tlačí na politiky, aby posvětili útok přes hranice do Iráku odkud operují kurdští rebelové z marxistické PKK.

Premiér Erdoğan těsně před volbami nevyloučil možnost útoku na kurdské pozice v Iráku, a tak se zdá, že armádní ruce dosáhnou pořád daleko.

•

Generálové a jejich Turecko

Na ploše 780 tisíc kilometrů čtverečních žije 74 milionů obyvatel, z 80 procent Turků a z pětiny Kurdů. Převládá sunnitský islám, odhadem dvanáct až dvacet milionů obyvatel jsou alevité (liberální šíitská sekta).

1960 - armáda svrhla vládu, premiér Adnan Menderes popraven (dnes má v Istanbulu mauzoleum)

1971 - vraždy politiků a bombově útoky na vládní budovy, premiér Süleyman Demirel na nátlak generálů rezignoval

1980 - ekonomické problémy, obavy z levicového a islámského extremismu, vláda armádou svržena

1997 - obavy z růstu moci islamistů, vláda Islámské strany prosperity premiéra Necmettina Erbakana po roce vládnutí na nátlak armády odstoupila (viz TÝDEN 29/07)

Na snímcí: (1) jednotka turecké armády v Ankaře 20. července; (2) náčelník generálního štábu generál Yaşar Büyükanit, muž, který může významně ovlivnit výsledek nedělních parlamentních voleb.

Foto: AP, ministerstvo obrany