Kontroverzní ministr zahraničí Turecka se po třetím kole volby posunul do prezidentského křesla. Po jeho zvolení stojí sekulární Turecko před řadou otázek a hlavní z nich je: Co na to armáda.
Turecko žilo poslední měsíc zhusta propagovanou volbou prezidenta. Po třetím kole je jasné, že hlavou státu se stal ministr zahraničí Abdullah Gül ze Strany pro spravedlnost a rozvoj (AKP). Získal pohodlných 339 hlasů a stal se tak jedenáctým prezidentem Turecké republiky.
Šestapadesátiletý Gül se pokoušel kandidovat letos v dubnu, ale zdvižený armádní prst mu plány zhatil. Sekularisté z Republikánské lidové strany (CHP) navíc opustili zasedací místnost a v parlamentu tak nebyly potřebné dvě třetiny poslanců, aby volba mohla platit. Krach dubnové volby pak přivedl Turecko do politické krize, která skončila předčasnými volbami v červenci.
Nábožensky konzervativní AKP si před měsíce sice dokázala zajistit většinu v parlamentu a zvítězit velkým rozdílem, ale o křesla v parlamentu přišla. Aby nebylo paradoxů málo, tato ztráta AKP pomohla. Do sněmovny se totiž dostala nacionalistická Strana národního hnutí (MHP). Ta ohlásila, že neopustí zasedací sál při volbě a umožní tak ve třetím kole Gülovi získat prezidentské křeslo.
Lidé od Güla podle místního tisku očekávají dobrou vládu. Podle tureckého serveru todayszaman.com dokonce jeden novinář ve svém sloupku použil výraz Gül Devri, tedy Éra růže (gül je turecky růže).
Očekávání jsou sice veliká, ale pokud jim bude Gül chtít dostát bude se muset postavit proti své straně. Předseda AKP a současný premiér Recep Tayyip Erdoğan (53) totiž chce omezit prezidentské pravomoci.
Poslední a největší otázka, která stojí před Tureckem je: Zasáhne armáda? Před sedmadvaceti lety se armáda ozvala dost hlasitě. Ve vězení tehdy skončilo odhadem 650 000 lidí a vojáci vládli tři roky skrze Národní bezpečnostní radu (Mili güvenlik kurulu).
Právě Národní bezpečnostní rada je klíčem k celému cirkusu okolo prezidentské volby. Když teď AKP ovládá jak post premiéra, tak prezidentské křeslo, může si do rady navolit vlastní lidi. Ti potom vojáky můžou usměrnit podle islamistického stylu AKP. A to se tradičnímu obránci sekularismu v Turecku líbit nebude.
Na fotografii: Smějící se Abdullah Gül (vpravo) vedle premiéra Erdoğana, 28. srpen 2007
FOTO: Reuters
