Naváz Šaríf se po sobotních volbách v Pákistánu stal nejúspěšnějším politikem v dějinách své země. A to nejen proto, že vybojoval bezprecedentní třetí mandát premiéra. Přežil totiž také obvinění z korupce, období hluboké neobliby, vězení, exil a nakonec i to, že jej z premiérského křesla svrhl vojenský převrat. Píše o tom zpravodajský server BBC News.
Naposledy, když byl koncem 90. let minulého století v úřadu premiéra, bylo jeho hlavním cílem ukázat dveře každému, kdo si dovolil zpochybnit jeho vládu. Frustrovaný opozicí v parlamentu se pokusil protlačit ústavní změnu, která by mu bývala umožnila zavést právo šaría. Vzepřel se i dalším mocenským střediskům.
Dav jeho stoupenců vyraboval Nejvyšší soud a Šaríf se pokusil ovládnout i mocnou pákistánskou armádu. Sesadit dva vojenské velitele bylo právě jeho rozhodnutí, které pak přimělo generála Parvíze Mušarafa k vojenskému převratu.
Armáda poté Šarífa odsoudila za únos letadla, v němž letěl Mušaraf. Šaríf skončil ve vězení a poté jej poslali do exilu v Saúdské Arábii. Zatím není jasné, zda se za tohle bude chtít pomstít armádě všeobecně a Mušarafovi konkrétně. Mušaraf je nyní držen ve svém domě v Islámábádu, který byl přeměněn na domácí vazbu. Čelí celé škále obvinění a jediné, co mohl v posledních dnech dělat, bylo v televizi sledovat, jak Šaríf míří k volebnímu vítězství.
Když byl Šaríf v roce 1999 sesazen z úřadu, mnozí Pákistánci to kvitovali s velkou úlevou; tehdy ho označovali za zkorumpovaného, neschopného a posedlého mocí. Tím, že jeho minulost přehlédli a dali mu o víkendu silný mandát, vyjádřili důvěru, že Šaríf je nyní starším a moudřejším politikem. A mnozí voliči i věří, že jeho rodinná podnikatelská bystrost pomůže zachránit Pákistán z pokraje bankrotu.
Šaríf si je vědom, že právě tohle byl jeden z důvodů, proč pro něj a pro jeho stranu Pákistánskou muslimskou ligu (PML-N), jež má ve znaku tygra, lidé hlasovali.
Po vítězství jeho strany ho novináři požádali, aby shrnul své priority: "Ekonomika, ekonomika, ekonomika," odpověděl. Na kontě už má přitom řadu významných projektů - jedním z jeho největších úspěchů je dálnice mezi Islámábádem a Láhaurem. Tentokrát slibuje výstavbu vysokorychlostní železnice spojující Karáčí a Péšávarem.
A k dobru mu obyvatelé připisují i rozhodnutí z roku 1998 uskutečnit jaderné testy, které posílilo jeho pověst hrdého Pákistánce, jenž je dost silný na to, aby se postavil Indii a Spojeným státům.
V projevu po volebním vítězství zopakoval touhu mnohých ze své voličské základny, když prohlásil, že by Pákistánu přál, aby se stal "respektovanou zemí". "Po tom toužím z hloubi srdce," dodal.
Naváz Šaríf se narodil do rodiny, která vydělala jmění v ocelářství a dalších průmyslových odvětvích.
Ačkoli byl vždy obklopen bohatstvím a má značný majetek po celém světě, mnozí obyvatelé vnímají "průmyslový původ" jeho rodiny coby vítanou změnu oproti "pozemkovým aristokratům", kteří politice této země obvykle dominují.
V 70. letech minulého století Šarífova rodina utrpěla ztráty v rámci znárodňovacího programu levicového vůdce Zulfikara Alího Bhutta. Naváz Šaríf se původně dal na politiku, aby chránil podnikatelské zájmy své rodiny.
Washington především znepokojuje nejednoznačný Šarífův postoj k radikálním ozbrojeným skupinám. Mezi jeho stranickými kandidáty byly rovněž osoby, které se netajily sympatiemi k džihádistům.
Během předvolební kampaně se zdržel toho, aby odsoudil radikální hnutí Taliban, navzdory řadě krvavých útoků této skupiny proti sekulárním stranám a jejich stoupencům. Cynici naznačují, že právě tohle je důvod, proč se Šarífova strana terčem žádného útoku nestala a mohla vést předvolební kampaň v relativním poklidu.
Pokud jde o bezpečnost a zahraniční politiku, ponechaly Šarífovy projevy dostatek manévrovacího prostoru. Ačkoli naznačil, že by Pákistán měl ukončit závazky v rámci americké války proti terorismu a začít s pákistánským Talibanem raději vyjednávat, mnozí očekávají, že se to změní, až nastoupí k moci.
Pak podle nich převezme postoj armády, že všechny minulé rozhovory selhaly a jedinou možností je proti Talibanu bojovat.
