Uprchlíci z KLDR na jihu nacvičují kapitalismus

Dlouhá a složitá cesta severokorejských uprchlíků nekončí příjezdem na vytoužený jih. Přechod z totality do jihokorejské kapitalistické společnosti pro ně není vůbec jednoduchý.

Hranice mezi severní a jižní polovinou Korejského poloostrova je jednou z nejstřeženějších na světě. Přes minová pole se zde přes hraniční linie bedlivě sledují tisíce vojáků.

ČTĚTE TAKÉ: Nejmladší syn Kim Čong-ila je "vynikající soudruh"
                        Kimova střelnice. KLDR odpálila další raketu
                        Severokorejci uzavřeli hranici s Jihem

Uprchlíkům z KLDR tedy nezbývá než se pokusit překročit severní hranici země a vydat se do Číny, kde jim hrozí zajetí a nucený návrat do vlasti. Ti šťastnější se po mnoha peripetiích dostanou do vytoužené Jižní Koreje. Tam je ale čeká další překážka, musejí se vyrovnat se svobodným tržním prostředím a silným důrazem na osobní zodpovědnost.

V porovnání s pochmurnými jistotami života na centrálně řízeném severu, kde lidé přežívají jen díky silné rodinné spolupráci, je život na jihu pro mnohé uprchlíky nejistý a osamělý.

Jak se používá pračka a hledá práce

Minulý týden Jižní Korea oslavila desáté výročí zahájení projektu, který má přechod k životu ve svobodě usnadnit. Zvláštní centra známá jako Hanawon poskytují Severokorejcům něco jako domov na půli cesty. Od roku 1999 zde více než šestnáct tisíc lidí dostalo zdravotní péči a psychologickou pomoc i rady s hledáním práce.

Sao Jae-pjung uprchl v roce 2001. „Po šedesáti letech od rozdělení je život v obou zemích naprosto odlišný," říká osmatřicetiletý Severokorejec.

„Zkušenosti z Hanawonu byly užitečné. Pomohly mi s psychologickým šokem, který příchod na jih znamenal. Umožnily mi mnohem lépe s Jihokorejci komunikovat," říká Sao.

Lidé se v zařízení také učí, jak používat technologie, se kterými dosud měli jen malé zkušenosti, jako jsou počítače, pračky či kreditní karty.

Všechny čeká před přijetím do centra Hanawon výslech tajnou službou, která má zajistit, že mezi nimi není žádný agent KLDR.

Iluze o Kimovi zůstávají

Většina uprchlíků se stále nedokáže vzdát iluze o Kim Čong-ilovi jako spravedlivém a všemocném otci národa. „Neřekl bych, že je špatný. Jen lidé kolem něho mu předkládají falešné zprávy, aby si nedělal starosti," říká uprchlík s přezdívkou Choi. Skutečná jména se obává prozradit, protože režim na severu by se mohl pomstít jeho rodině.

Někteří uprchlíci přiznávají, že nad plnými talíři v jídelně Hanawonu mají pocit viny vůči příbuzným, kteří zůstali v severokorejské totalitě. „Vojáci někdy dostávají jen tři kusy brambor denně," říká Jo. Povinná služba v armádě může v KLDR trvat až deset let. Civilní populace se má o něco lépe, lidé prý čile obchodují s potravinovými příděly a hospodaří na záhumencích.

Jihokorejská vláda poskytuje uprchlíkům poměrně štědré dávky, přesto jejich život není jednoduchý. Přes možnost vyučit se v Hanawonu během tří měsíců pobytu nějakému řemeslu je přes třicet procent uprchlíků v Jižní Koreji nezaměstnaných.

Kim Čeol-Wung studoval na severu hudbu, která ho nyní v Jižní Koreji živí. V Hanawonu hrál na oslavách výročí otevření centra. „Myslel jsem si, že v Jižní Koreji mě čeká samé štěstí," říká. „Ale musím přiznat, že tu na uprchlíky čeká spousta problémů. Hrozí jim chudoba a také sociální diskriminace," tvrdí hudebník.

Hlad v Severní Koreji je natolik rozšířený, že průměrný Severokorejec je o několik centimetrů menší než obyvatel jihu. Ani Jižní Korea ale není žádný ráj na zemi, ostatně jako jakákoli jiná země. Systém Hanawon je tak pro uprchlíky nárazníkem, který zmírňuje tvrdý střet snů s realitou života ve svobodné zemi.

Foto: profimedia.cz