Špionáž ve službách boje s katastrofou. US Air Force poskytla Japonsku své nejlepší prostředky ke sledování vývoje situace v havarované jaderné elektrárně Fukušima 1. Bezpilotní americké letouny dodávají Japoncům fotografie s maximálním rozlišením a kontrolují radioaktivitu.
Vojenské letectvo USA nasadilo do akce několik strojů včetně největšího bezpilotního letounu (dron), který má k dispozici. Global Hawk má rozpětí křídel 35 metrů, délku 13,5 metru a váží zhruba sedm tun.
Dálkově řízený letoun dosahuje rychlosti až 400 kilometrů v hodině a může vystoupat do výšky 18,3 kilometru. Maximální dolet je zhruba 17 tisíc kilometrů.
Američané převeleli k japonským spojencům i speciální letadlo WC-135W Constant Phoenix, který mimo jiné krouží často nad Severní Koreou a sleduje atomovou aktivitu tamního rudého režimu.
Nad Japonskem přelétá také nejstarší výzvědný stroj, který má americká armáda dosud ve výzbroji.
Je jím U-2. V době své největší slávy, v padesátých letech minulého století, operovaly stroje tohoto typu v extrémních výškách, takže byly nedostupné pro veškeré tehdejší stíhačky. Lockheed U-2 získal celosvětovou proslulost v květnu roku 1960, kdy ho Sověti sestřelili nad svým územím a zajali pilota Francise Garryho Powerse.
Sovětská raketa SA-2 vypálená z letounu Su-9 tehdy Powerse přímo nezasáhla, explodovala kousek za ním, ale pilot ztratil nad U-2 kontrolu. Šlo o jednu z významných kapitol období studené války.
Japoncům nyní pomáhají dva Global Hawk, které startují ze základny na ostrově Guam. Ke sledování nad oblastmi katastrof jsou skvěle vybaveny, vysvětluje médiím Gary North, vrchní velitel amerického vojenského letectva v Pacifiku.
Drony pracují výborně v optické oblasti. Poskytují snímky, na nichž lze přečíst poznávací značky automobilů. Díky tomu nabízejí i detaily reaktorů jaderné elektrárny Fukušima.
Plnoautomaticky fungující letouny jsou vybaveny velmi citlivými infračervenými senzory, které přesně měří místo a teplotu a veškeré údaje přenášejí v reálném čase odborníkům na zemi. Při opakování letů lze tak snadno zjistit vývoj teploty a to, jak se reaktory daří či nedaří chladit.
Letadla odesílají data jak americkému letectvu, tak japonské vládě. Bezpilotní letouny mají navíc tu výhodu, že neexistuje riziko radioaktivního ozáření posádky, stroje lze po přistání poměrně snadno dekontaminovat.
Mezitím už je v provozu i speciální letadlo pátrající po radioaktivních "mracích" - Boeing WC-135W. Stroj sbírá vzorky vzduchu a prachu, které se okamžitě analyzují. Na rozdíl od Global Hawk má však tento letoun lidskou posádku.
Člověk sedí i v kokpitu už zmíněného U-2. V jeho nitru jsou ale nejmodernější senzory.Výzvědný letoun je schopen vystoupat do výšky 18 kilometrů.
Na základě informací dodávaných Američany se ale objevila zajímavá věc. A sice to, že japonské úřady zveřejňování některých údajů brzdí, konstatuje japonský list Mainiči Daily News, jeden z lídrů na ostrovním mediálním trhu.
US Air Force tak například dodalo japonské vládě detailní snímky havarovaných reaktorů, na veřejnost se ale zatím nedostaly.
