Americký prezident zahájil v Iráku minulý týden další "malou válku" a vydal rozkaz k bombardování bojovníků Islámského státu (IS). I když je tento krok řadou politiků i komentátorů zpochybňován, většina světa jej viditelně uvítala. Současně je ale namístě zdůraznit alespoň dvě důležité věci. Za prvé, kdo vraždící fanatiky financuje. Jsou to totiž země, které patří k nejdůležitějším a nebližším spojencům Spojených států na Blízkém a Středním východě.
Konkrétně: Saúdská Arábie, Katar a Kuvajt.
Americké vzdušné útoky proti islamistům, kteří přesto dokázali v pondělí dobýt další irácké město, a sice Džalavlá ležící asi 115 kilometrů severovýchodně od Bagdádu, mají ulehčit zoufalé situaci desítek tisíc jezídů a křesťanů, kteří se při útěku před IS uchýlili do pohoří Džabal Sindžár v guvernorátu Ninive.
Barack Obama však na něco zapomněl, přinejmenším o tom Bílý dům oficiálně neinformoval. Tlačit na státy kolem Perského (Arabského) zálivu, které nesou přímou odpovědnost za to, že Islámský stát vůbec mohl do Iráku vtrhnout a zaznamenat v něm takové vojenské úspěchy jako dosud.
Nejen ve Spojených státech na to upozorňují četní publicisté. Čerstvě i Josh Rogin na internetové stránce Daily Beast, který uvádí, jak skupinu Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL, též ISIS), která se nedávno přejmenovala na Islámský stát (IS), dlouhé roky podporovali, finančně i zbraněmi, štědří mecenáši z Kataru, Kuvajtu i ze Saúdské Arábie.
Jde o tři spojence USA, kteří ve válce s terorismem sledují ve svém regionu také vlastní důležité cíle. Islamisté mají mnoho finančních zdrojů. Jsou to například kriminální aktivity, prodej ropy či nejrůznější daně a poplatky vymáhané v místech, které ovládli. Bez čeho by se ale sotva obešli, jsou katarské, kuvajtské a saúdské peníze. Veřejně tomu zatím Washington jen bez kritiky přihlížel, případně sám pomáhal vyzbrojovat islámské radikály, jež k tomu uznal za vhodné podle cílů, které sleduje.
Podle prastarého hesla: "Je to lump, ale náš."
Na blízkém spojenectví USA s Rijádem nic nezměnil ani fakt, že teroristické útoky 11. září 2001 ve Spojených státech spáchali vesměs Saúdové.
"Každý ví, že peníze protékají Kuvajtem a že tyto peníze pocházejí z oblasti Zálivu," prohlásil Andrew Tabler, významný spolupracovník think tanku Washington Institute for Near East Policy (WINEP).
A dále: "Bankovní systém Kuvajtu a jeho směnárníků je už déle obrovským problémem, protože je známý jako důležitý kanál pro peníze, které jdou extremistickým skupinám v Sýrii a nyní také v Iráku."
Tato státní podpora Islamistickému státu, který dnes platí za nejbohatší teroristické uskupení na světě, přiměla nedávno iráckého premiéra Núrího Málikího k tomu, aby v rozhovoru s francouzskou televizí France 24 o roli Saúdů a Katařanů bez obalu řekl: "Těmto zemím vytýkám, že štvou a podněcují teroristická hnutí. Obviňuji je, že je podporují politicky, skrze média, jakož i penězi a nákupem určitých zbraní."
To, že Bílý dům nepodnikl nic, aby tyto země za jejich podporu a financování ISIL/IS pohnal k odpovědnosti, naznačuje, že své geopolitické cíle, izolovat Írán a Sýrii, staví vědomě výše než stabilitu v celém regionu.
Současně nese Bílý dům sám přímou odpovědnost za rostoucí vliv a moc IS, protože, jak už řečeno, podporoval v Sýrii ozbrojené skupiny, které byly spojenci ISIL/IS a později je Islámský stát převzal.
V minulosti se dokonce opakovaně objevovaly informace, že Američané trénovali roku 2012 na tajných vojenských základnách na území Jordánska islamisty, kteří dnes bojují v řadách IS.
Novinář a spisovatel Aaron Klein líčil na webu WorldNetDaily (WND), jak ho zástupci vlády v Ammánu informovali, že desítky pozdějších bojovníků ISIL/IS byl v Jordánsku vycvičeny v rámci krycí operace na podporu povstalců, kteří chtěli svrhnout režim syrského prezidenta Bašára Asada.
To se dodnes nepodařilo. A nejen to, svět stále více vnímá boj Damašku s rebely jako střet s terorismem.
Radikální islamisty ovšem nepodporují jen emiráty od Zálivu, ale už déle i Turecko. Z někdejších přátel Bašára Asada a tureckého premiéra, budoucího prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, jejichž rodiny jezdily společně na dovolenou, se stali úhlavní nepřátelé.
Sečteno podtrženo, Spojené státy nesou přinejmenším spoluvinu na tom, že islámští fanatici z IS dobyli nemalou část iráckého území. Na teroru, který tam rozpoutali.
A za druhé. Pomineme-li otázku, čeho hlavně chce Obama nynější leteckou kampaní dosáhnout, jak dlouho bude trvat a zda prostě jen islamisty nepřiměje obrátit se jinam (hranice chalífátu se zatím můžou táhnout leckde), kde nebudou páchat o nic menší škody, je užitečné si připomenout slovo "ropa".
Ta totiž hraje ve strategických úvahách o těchto oblastech důležitou roli vždy, byť ji režiséři nevystrkují do popředí.
Kurdové v Iráku jsou na nejlepší cestě konečně ustavit vlastní stát. Je to realita, s níž se bude muset nakonec smířit jak Bagdád, tak Ankara. Hlavně ropná pole u Mosulu a Kirkúku by přebohatě plnila jejich státní pokladnici.
Příští rok budou možná Kurdové v Meziříčí těžit čtvrt milionu barelů ropy denně. Začnou hrát vyšší ligu. Tím by se Kurdistán zařadil mezi tucet největších ropných producentů na světě. To jistě stojí za ochranu ze vzduchu (pozemních jednotek mají kurdští pešmergové dost) a za dodávky zbraní. Podle některých informací s tím už Obama začal.
