Přesně před deseti lety Američané podruhé udeřili na režim Saddáma Husajna v Iráku. Následná válka jim přinesla jedno z nejnevděčnějších vítězství, která pamatujeme. Irák se z dramatických změn stále nevzpamatoval - ba naopak. Informovaly o tom Hlavní zprávy TV Barrandov.
Válka fakticky začala vyhlášením ultimáta. Hlavním nepřítelem byl irácký režim - Američané ofenzivu hájili tím, že má zbraně hromadného ničení, které se však nikdy nenašly. Saddám Husajn napadal sousední země, vraždil vlastní lidi a v závěru vlády se v podstatě zbláznil.
"Všechna ta desetiletí podvodů a krutosti dosáhla vrcholu. Saddám Husajn a jeho synové musejí opustit Irák do 48 hodin. Odmítnutí vyústí ve vojenský konflikt, který začne, až uznáme za vhodné," prohlásil tehdy americký prezident George W. Bush.
Válka začala po zmíněných dvou dnech a byla rychlá. Irácká armáda se úplně zhroutila. Už 1. května Američané se svými spojenci vyhlásili vítězství. V tu dobu byli ještě téměř všichni spokojení. Saddám Husajn al-Madžíd byl dopaden v prosinci a o tři roky později ho Iráčané popravili. Soud rozhodl o smrti oběšením za zločiny proti lidskosti.
Mezitím ale startovalo peklo, které trvá dodnes - Irák zachvátily nečekané vlny terorismu a neuvěřitelné rozkrádání projektů na obnovu země. Mezinárodní džihádisté se cíleně snažili rozpoutat občanskou válku.
Umírali Iráčané a samozřejmě i Američané. A mnoho z těch, kteří přežili, se vrátilo domů do Spojených států jako narušené osobnosti a mrzáci. "Vím, že moje žena, když jsme před šesti lety přišli o Stephena, nařídila dvěma nejmladším chlapcům, že nesmějí do armády. Myslím, že cítila, že jsme zaplatili dost," říká Ed Colley, otec jednoho z padlých vojáků. Dnes je zřejmé, že invaze byla malér. Irák se dál bouří a bomby denně zabíjejí lidi. V sousední Sýrii dnes ale vidíme, co se stane, když se nenáviděné vojenské diktatuře nechá volná ruka.
