Vzestup a pád
Územní porážka IS neznamená konec. Útoky budou pokračovat

Sámir nikdy nezapomene na tu hrůzu, když viděl bezhlavé tělo přítele viset na hlavním náměstí v syrském městě Rakka. Bylo horké léto 2015 a město ovládala organizace Islámský stát (IS, též ISIL), která veřejnými popravami zastrašovala obyvatele. A ač už ztratila téměř všechna území dobytá v Iráku i Sýrii, v regionu tato ozbrojená skupina podle expertů zůstane, tvrdí článek televize Al-Džazíra nazvaný Anatomie chalífátu: Vzestup a pád ISIL.

"Nikomu nedovolili se ho dotknout, nemohli jsme ho ani řádně pohřbít," říká Sámir o svém příteli, studentu anglické literatury, jehož zabil IS za "aktivismus". "Nemůžu ani popsat, co jsem viděl, protože prostě pro to nemám slov. Pak jsem uprostřed davu omdlel," dodal mladík, který si jméno Sámir zvolil jako pseudonym.

V dobách největšího rozmachu, v lednu 2015, ovládal IS v Sýrii a Iráku území veliké asi jako Británie a v jeho řadách bojovalo na 40 tisíc cizinců. Teď v březnu už jen hrstka bojovníků vede poslední bitvu v Baghúzu v provincii Dajr az-Zaur na východě Sýrie. Přesto ani pád této poslední bašty IS nebude znamenat konec IS, míní analytici. Podle Joshuy Landise z Oklahomské univerzity IS jako teroristická organizace zdaleka není poražen, buňky IS budou pokračovat v útocích v Iráku i Sýrii.

Oslabení povstalců

IS vznikl jako odnož teroristické sítě al-Káida v Iráku v roce 2006. V roce 2010 se šéfem IS stal abú Bakr Bagdádí a dva roky nato zřídil odnož v Sýrii, zemi sužované občanskou válkou. Tam postupně oslabil místní povstalecké síly bojující proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi.

IS prosazoval svou moc agresivně, říká Sagar, který se po vytlačení povstalců z Rakky z donucení přidal k IS. Vzpomíná, jak si v Rakce připadal jako cizinec. Ulice zaplavili Evropané, Čečenci a Severoafričané a všechny známky syrské revoluce, kterou Sagar označuje za "zlatý věk", zmizely. Podle Sagara se v prvních měsících někteří rozhodli k IS připojit proto, že chtěli "spravedlnost a svobodu".

K rozmachu IS jako "protestního hnutí" přispěla i politická nesvoboda za Asada, porušování lidských práv, špatné ekonomické podmínky a nezaměstnanost, míní Landis. "Zmobilizovali stovky tisíc lidí a měli sympatie mnohem většího počtu lidí," uvedl Landis.

Atmosféra strachu

Snaha o vytvoření vlastní společnosti se ale nezdařila. "Příznivci IS si mysleli, že ústřední vládu nahradí čistá, nezkorumpovaná entita," řekla Al-Džazíře politoložka Bessma Momaniová z univerzity v kanadském Waterloo. "Brzy ale zjistili, že jde o středověkou organizaci, která vládne díky atmosféře strachu," dodala.

Mnozí neviděli jinou možnost než se k IS přidat, jinak jim hrozilo mučení i smrt. Náboženská policie IS zakazovala mužům se holit a ženy nutila, aby si zakrývaly tvář, popsal Sámir ve svých Denících z Rakky. Život pod vládou IS znamenal také omezení všech kontaktů se světem, internet byl monitorován, televize zakázána a vlastnictví mobilního telefonu automaticky znamenalo spiknutí se "zahraničními agenty".

Nesprávná cesta

"Chtěli jsme ukázat lidem, že tohle není správná cesta, že tohle není islám," řekl Sámir, který v roce 2017 utekl do Turecka. A zatímco on napsal Deníky z Rakky, Sagarovi se podařilo propašovat do Rakky kameru, s níž natočil dokument o životě pod nadvládou IS, který zahrnoval i veřejné popravy a z něhož později čerpala i zahraniční média.

Mladíci popsali, jak se IS zaměřoval zejména na bezbranné civilisty a jak své represe zesílil vždy, když začal ztrácet některá území. A i když už je nyní IS vojensky zřejmě poražen, jeho ideologie žije dál. Podle analytika Columba Stracka z londýnské společnosti IHS Markit se IS už reorganizuje, aby získal "bezpečné přístavy" v sunnitských regionech v Iráku a zřejmě i v Sýrii, kde USA připravují stažení svých vojáků.

Experti na Blízký východ se domnívají, že v zabránění novému rozmachu IS je klíčový návrat jeho zahraničních bojovníků do jejich vlastí. Ty se ale zdráhají přijmout své občany, kteří dříve bojovali za IS.