Evropské slzy
V Austrálii nad utopenými ilegálními běženci netruchlí

Když se začátkem října utopily u Lampedusy na čtyři stovky běženců, kteří se vydali na dvou lodích z Afriky směr Evropská unie, zazníval skoro odevšud velký nářek. Truchlili obyvatelé malého italského ostrova i část domácích a unijních politiků. Z moře vytaženým nebožtíkům, kteří toužili po lepším životě v EU, se dostalo důstojného pohřbu.

A opět se hlasitě rozezněly hlasy volající po nutných změnách imigrační politiky Bruselu. Ta se opravdu mírně mění. Ale ne tak, jak by si přáli "imigracemilové". Mořská vnější hranice EU ve Středomoří se má ještě přísněji střežit.  

S jistým odstupem se v této souvislosti nezaškodí podívat k protinožcům. Jsou vysněnou zemí tisíců imigrantů, kteří se ke svému cíli vydávají rovněž na lodích.

Z australské perspektivy je totiž evropské hořekování jen málo pochopitelné. Něco jako státní smutek v Itálii? Kdeže. Při plavbě do Austrálie se už pravidelně potápějí plavidla, často v zoufalém technickém stavu, v nichž plují ti, kdo chtějí v Austrálii požádat o azyl.

Jde o velmi nebezpečnou cestu. Pokud lze něco takového vůbec srovnávat, je zpravidla nebezpečnější než plavba Středozemním mořem. Nad utopenými, jichž je mnoho, však Australané netruchlí a věnují jim minimální prostor ve veřejných debatách. Pokud se jimi vůbec zabývají.

Kontrast s Evropou je zřejmý na první pohled. 

Ilegálové mířící na šestý kontinent pocházejí často z Afghánistánu, Pákistánu nebo Srí Lanky. Jestliže jejich plavidlo ztroskotá a oni se stanou potravou žraloků, následuje, pokud se o jejich osudu svět vůbec dozví, většinou krátká partajní přestřelka, přičemž postoje jejich členů se v minulých letech měnily jen minimálně.

Odpověď Australské strany práce (ALP) a konzervativní koalice, která prvně jmenovanou partaj vystřídala ve vládě po volebním vítězství letos 7. září, je už roky stejná - zostření přistěhovalecké politiky, a to s vyhlášenou nadějí, že to má na potenciální migranty odstrašující účinek. Primárním cílem není zachraňovat životy. Jde hlavně o politické body. S tvrdým postupem vůči "lidem z člunů" totiž mnozí Australané souhlasí. Ve své zemi je nevidí rádi.

Mimo jiné jim vyčítají, že se nepostavili do oné imaginární řady a nevyčkali, zda jim australské úřady povolí vstup do země. Rádoby imigranti z Asie, případně z Afriky, jsou často paušálně označováni za ekonomické uprchlíky. Zkrátka, jdou za lepším.

Krátce před letošními volbami nasadil tehdejší premiér Kevin Rudd proti uprchlíkům ještě tvrdší kurz. Pokud dorazí žadatelé o azyl do Austrálie na lodi a jsou úředně uznáni za uprchlíky, obratem je odsunou na Papuu-Novou Guienu. 

S touto praxí začala vláda v Canbeře už loni, ale zpočátku jen v malém měřítku. Letos se Papuánci smluvně zavázali, že budou přijímat na svém území neomezený počet migrantů.

Rudd to veřejnosti prodal hlavně jako opatření proti pašerákům lidí. Připustil, že jde o "velmi tvrdé" opatření. Ale jinak to prý nejde. Opozice, dnešní vláda, mu to až na drobné výjimky schválila. Jak známo, už dlouhé roky voličům slibuje zpřísnění azylové politiky.

Heslo "Stop lodím!" jí ostatně pomohlo vyhrát zářijové volby.

Australský přístup k uprchlíkům narušila více, řekněme z lidského hlediska, snad jen tragická událost, při níž se kocábka s ilegály potopila těsně u břehů Vánočního ostrova, australského zámořského území.

V příbojových vlnách bojovaly o svůj život desítky lidí - třicet z nich utonulo. Přímo před zraky ostrovanů, kteří pro jejich záchranu mohli udělat jen málo..  

Byly to drsné, kruté záběry. Imigranti se stali pro Australany lidmi z masa a kostí, dostali tvář. Ale jen na chvíli. Psal se prosinec roku 2010. Poté se vše vrátilo do starých kolejí. 

Imigranti se od té doby opět topí mimo zraky širší veřejnosti.