Stopy války
V hotelu v Hanoji objevili zapomenutý bunkr. Teď je atrakcí

Uchylovaly se sem hollywoodské hvězdy, jakož i diplomaté a pacifisté. V hanojském hotelu byl nedávno otevřen bunkr z doby vietnamské války, jedno z dědictví doby, která se zapsala i do architektury města. Malá síť podzemních úkrytů, po konfliktu v roce 1975 zapečetěná a zapomenutá, byla nakonec znovu odhalena při stavebních pracích v hotelu, nádherné koloniální budově, která bývala cílem turistů i bohaté vietnamské buržoazie.

Podle Kaie Spetha, manažera hanojského hotelu Metropole, kolovaly pověsti, že se bunkr velký 20 metrů čtverečních skrývá pod bazénem.

"Když jsme opravovali základy bazénu, řekl jsem stavařům, aby kopali trochu hlouběji," vzpomíná. Odhalili pak zaplavenou místnost. "Dovedete si to představit? Cítil jsem se jako Indiana Jones objevující prokletý chrám," dodává.

Bunkr byl postaven v roce 1968 pod tím, co tehdy bylo hotel Thong Nhat, jejž vláda využívala k ubytování zahraničních delegací.

Pobývaly zde americká herečka Jane Fondová či aktivistka Joan Baezová. Ikona "protestsongu" tu dokonce nahrála píseň při bombardování v prosinci 1972, kdy Američané zasypali město během dvanácti dní 20 tisíci tunami výbušnin. Zahynulo tehdy na 1600 lidí.

Při poslechu jednadvacetiminutového songu Joan Baezové Where Are You Now My Son lze slyšet rachot dopadajících bomb. "Můžete zaslechnout i protiletadlové baterie umístěné na budově opery vedle hotelu," uvádí Kai Speth.

Ve válkou zasaženém městě byly tisíce takových bunkrů. Většina byla zničena, pohlcena ekonomickým růstem. Zachováno jich zůstalo jen několik, například ten za citadelou Thang Long, kde se skrýval sám prezident Ho Či Min.

Pozornému návštěvníkovi však neuniknou další památky na konflikty ukryté například za starým stromem či za stánkem na ulici.

Ve starém městě připomíná "Stéla hluboké nenávisti" den, kdy vojáci koloniální armády zahájili palbu na tržiště, při níž zahynuly desítky civilistů.

Zde se Do Thi Yen rozhodl umístit svůj "Stánek hluboké nenávisti", který přejímá název památníku. "Někdy musíme mrtvým projevovat úctu. Přivedlo mi to zákazníky. Všichni moji zákazníci vědí, co se zde stalo," říká.

Ještě důrazněji to je zřejmé u Státního restaurantu číslo 37. Za 25 dolarů (asi 450 Kč) tu číšníci v dobových uniformách servírují menu, jež tu bylo k dispozici v 70. letech, kdy byly potraviny na příděl.

"Je to příhodné místo k tomu, aby si starší lidé vzpomněli na chmurné roky a aby mladí pochopili toto historické období, ačkoli ne všechna jídla jsou dost dobrá," napsala vietnamská zpravodajská agentura AVI.

V této zemi je 60 procent obyvatel mladších 35 let, ti tedy poznali jen mír. Pokud jde o cizince, má pro ně vietnamská válka přídech jakési pouti.

Bob Devereaux, australský diplomat, který zde působil v roce 1975, pobýval v hotelu Thong Nhat, z něhož se stal hotel Metropole.

"Pokud tu najdete nějaké lahve, pak to budou moje," říká se smíchem.

Pak vzpomíná na ony kruté časy. "Jestliže se ocitnete na takovém místě, jako je tohle, přímo slyšíte bomby a uvědomujete si, jaké oběti tito lidé přinesli," uvádí.