Změna vlády v Pákistánu a faktická ztráta kontroly nad Provincií severozápadní hranice posílila pozice povstalců a teroristů v celé oblasti. Pád Parvíze Mušarafa, útoky v Bombaji a úspěchy Talibanu v Afghánistánu mají jedno společné: větší klid pro militanty v severovýchodním Pákistánu.
Když generál Parvíz Mušaraf vojenským pučem svrhl v roce 1999 vládu zkorumpovaných stran vedených Benázír Bhuttovou nebo Navázem Šarífem, na velké protesty se nikdo nezmohl. Sedmnáctihodinové vítězství armády, která odmítla uposlechnout rozkazy i když byl Mušaraf v zahraničí, znepokojilo hlavně sousední země, které se obávaly o stabilitu Pákistánu.
Mušaraf popřel zapojení armády do vraždy Bhuttové
Mušaraf varuje USA před svévolným vstupem do Pákistánu
Al-Kajda a Taliban přešly do protiútoku a vyhrávají
Mušaraf přijel do EU probrat demokracii a terorismus
Mušarafovi nevyšla hra na demokratické volby
Pákistán: armáda útočí na Taliban u Chajbarského průsmyku
Afghánci viní pákistánskou rozvědku z výcviku teroristů
Pákistán postavil Taliban mimo zákon
Boj o průsmyky: Pákistánci pobili desítky Talibů
Nicméně hlavně pro Západ se stal generál v čele státu hlavním spojencem v afghánském tažení. Pákistán dostal deset miliard dolarů přímé vojenské pomoci a vojsko se pokoušelo ovládnout Provincii severozápadní hranice a kmenová území se střídavými úspěchy. Celý letošní rok zuřily v těchto oblastech boje, nicméně Islámábád stále paštunská území víceméně kontroloval.
Vnitropolitický (demonstrace soudců a politických stran) i zahraniční (hlavně Spojených států) tlak nakonec donutil kemalistu Mušarafa k 18. srpnu 2008 rezignovat na prezidentský post výměnou za beztrestnost.
Jeho místo zaujal další z okolí klanu Bhuttových, manžel zavražděné Benázír Bhuttové, Ásif Alí Zardárí, jenž vede Pákistánskou lidovou stranu (PPP). Do premiérského křesla usedl Jusuf Réza Gillání z téže strany.
Na konci roku 2008 armáda vůbec Provincii severozápadní hranice nekontroluje. Hornaté území přešlo plně pod správu Talibanu či místních mocipánů, pro něž slovo Islámábádu nic neznamená. Militantní skupiny se zde mohou připravovat a organizovat si útoky podobné těm v Bombaji.
USA útočí v Pákistánu, ten blokuje zásobování ISAF
Při atentátu v Islámábádu zahynul český velvyslanec
Pákistán: pryč s afghánskými uprchlíky
Teroristé v Bombaji měli důkladný výcvik z Pákistánu
Pákistán chytil údajného osnovatele útoků v Bombaji
Pákistán oplakává Bhuttovou. Válku s Indií nechce
Teror v Bombaji však z pákistánské perspektivy není jen atakem na nejbohatší vrstvy Indie a finanční centrum velkého rivala. Je to i pokus teroristů zvýšit napětí mezi oběma zeměmi. Pákistánská armáda se bude muset soustředit na hrozbu konfliktu v Kašmíru, potažmo otevřenou válku s Indií a nezbude jí čas na boj proti povstalcům.
Útoky v Bombaji jsou další bitvou „války o Pákistán". V boji o to, jestli 172milionová země padne do rukou islámských radikálů, nebo si udrží demokratický charakter. Nebezpečná eskalace v roce 2008 napovídá, že zápolení s extremisty bude dlouhé, nákladné, často frustrující, ale i pro Spojené státy (pokud chtějí uspět v Afghánistánu) životně důležité.
Známky pokroku v Iráku znamenaly pro mnoho expertů na zahraniční politiku v americké administrativě zcela novou zkušenost: optimismus. Teroristé z al-Kajdy však nezmizeli. Našli si nová útočiště a s Talibanem v podstatě ovládají kmenová území v pákistánské Provincii severozápadní hranice.
Příští prezident Spojených států Barack Obama slíbil, že stáhne americká vojska z Iráku. Sliby to nebyly plané, umožnila mu to série úspěchů a hlavně značné posílení koaličních sil. Po roce 2008 to vypadá, že optimismus Bushovy současné i Obamovy budoucí administrativy je na místě.
Kajdističtí teroristé přišli o podporu sunnitů a vznik sunnitské milice as-Sahva (Probuzení) se sto tisíci bojovníky (platí je Američané, měsíčně si člen milice přijde na 300 dolarů) dokázaly zajistit alespoň nějaký klid v rozvrácené zemi. Mohutné útoky militantů na civilní objekty i mešity ustaly. V červnu 2007 docházelo týdně k 1400 útokům proti civilistům, v září 2008 už jen k 125.
Bush: V Iráku můžeme zůstat ještě deset let
Al-Kajda v Iráku cvičí dětské vojáky
Zimní tažení Turků v iráckém Kurdistánu skončilo
Válka v Iráku už nepolyká miliardy, ale biliony dolarů
Cheney: Invaze do Iráku stála za to
Trýznitelka z Abú Ghrajb: Rumsfeld všechno věděl
Irácké tažení. Vy Němci nesete spoluvinu...
Pentagon poprvé přiznal vylhaný důvod invaze do Iráku
Irák: islámský sandál na křesťanské hrudi
Masakrované ženy v Basře. Britové, vraťte se!
Také šíitská Mahdího armáda, kterou ovládá radikální klerik Muktada as-Sadr, nebyla téměř vůbec aktivní. V srpnu 2007 vyhlášené ( a několikrát přerušené) příměří vydrželo. Sadr údajně pobývá v íránském Komu, kde pilně studuje.
Zdá se, že po uklidnění by mohlo přijít zúčtování. Na tomto zúčtování bude nejdůležitější jedna položka: 115 miliard barelů ropy. Tolik činí irácké zásoby. Mohly by se však ještě o 70 až 80 miliard barelů zvýšit po obnovení průzkumu. Co do ropných zásob by se Irák stal po Saúdské Arábii druhou nejbohatší zemí světa.
Irák: padly už čtyři tisíce Američanů
Jak na Sadra? Američané budou vyvážet odpadky
Irácké ofenzivě proti Sadrovým milicím hrozí fiasko
Obrat v Iráku - šíitský vůdce nabízí konec bojů
S posvěcením kleriků rozpustí Sadr Mahdího armádu
Britové zradili irácké pomocníky. Ti jdou k soudu
Hněv šíitských bratří: napětí mezi Teheránem a Bagdádem
Málikí: Vojáci USA odejdou z Iráku roku 2011... Možná
Nigérie jako předobraz Iráku? Smrtelně nebezpečný klid
Vojenská dohoda mezi Irákem a USA? Fatvu na ni
Bye, bye Iráku... Bush se loučí se svým válčištěm
Na rozloučenou létaly na Bushe boty
Turečtí ševci si mnou ruce, Bushovy boty frčí
Objeví se zde i jiná čísla, například dva miliony Iráčanů, kteří odešli ze země. Celkem se mimo domov ocitlo přes tři miliony lidí z šestadvacetimilionové populace Iráku.
V Afghánistánu to je se sliby opačně. Sedm let po invazi nenastal ani klid, nepřišla ani prosperita. Stejně jako před dvaceti lety stojí po Rudé armádě i NATO před krachem své mise. Taliban, al-Kajda a další bojůvky operují beztrestně v afghánsko-pákistánském pohraničí, které ovládají.
Američané zkoušel v Afghánistánu už snad všechno. Síla nevyšla, spolehnutí se na místní politiky také a poslední plán „afghánské probuzení" hrozí zajít na úbytě. Kmenovým vůdcům, které si nutně musí koaliční vojáci získat, se nelíbí mnohdy nevybíravé útoky a přepady ze stran sil ISAF.
Trest smrti za nic čili Trvalá svoboda v Afghánistánu
Afghánistán je podle expertů krůček od zhroucení
Talibové se bojí vlastních mobilů
Princ Harry končí tajnou misi proti Talibům
Dobrodinci v Afghánistánu hlavně do vlastní kapsy
Pentagon s milionovými nákupy munice naletěl mladíkovi
Taliban chce za makovice nakoupit moderní rakety
Němci v Afghánistánu pod stále těžší palbou
Koaliční síly omylem vyzbrojily Talibance
Tajný dokument: Síly NATO v Afghánistánu v krizi
Právě složité vazby jsou hlavním problémem současné americké taktiky. Složitá pavučina navzájem se ovlivňujících kmenových pout a aliancí je pro Pentagon těžkým oříškem. Posílení jednoho paštunského kmene ve východním Afghánistánu rozčiluje Tádžiky nebo Hazary na severu.
Jenže právě „lokální síly", tedy místní kmenové autority, ovládají téměř dvě třetiny země. Karzáího kábulská vláda třetinu a zbytek patří Talibanu.
Afghánistán: truchlivá bilance obnovy, nová pětiletka
Tádžikistán: odlehlý kout na frontě drogové války
Pentagon: Taliban se přeskupil a rozšíří útoky
Kajda získává pro boj v Afghánistánu a jinde cizince
Taliban: oblékli si uniformy Francouzů a podřízli je
Velitel britských vojsk: V Afghánistánu nemůžeme vyhrát
Karzáí chce jednat s Talibanem. Na domácí půdě
Brzký konec „afghánského probuzení"?
USA se strachují o Kábul, pošlou tam tisíce vojáků
Pětašedesát tisíc vojáků ISAF se tak snadno může ocitnout ve smrtelné pasti, z níž vede jen jedna cesta - stáhnout vojáky domů. Na Západě se zatím nikdo nevzdává. Barack Obama hovoří o tom, jak posílí Američany o dalších třicet tisíc mužů. Jen těžko lze však říci, že úspěšná taktika z Iráku bude platit také pod Hindúkušem.
Foto: Reuters, AP
