S rodiči pár kroků za zády Kelly Ťiangová radostně přiskotačí do své třídy ve školce. "Ahoj maminko, ahoj tatínku," rozloučí se čtyřletá dívenka zpěvavým hláskem a sotva se za rodiči ohlédne. Když jí otec a matka mávají na rozloučenou, už se zaujatě baví s učitelkou a spolužáky. Nejsou vidět žádné slzičky, žádné objímání ani dlouhé loučení, ačkoliv Kelly neuvidí své rodiče další čtyři dny.
Kelly je jednou z desítky tříletých a čtyřletých dětí, které jsou žáky internátní školky v Šanghaji. Od pondělního rána do pátku odpoledne si spolu se svými kamarády hraje, učí se, jí a spí v pestrobarevně vyzdobených třídách a přilehlé společné ložnici, domů se vrací jen o víkendech.
Nejde přitom zdaleka o výjimečný případ. V Šanghaji, Pekingu a dalších velkých čínských městech je internátních školek spousta. Oficiální údaje o počtu dětí, které je navštěvují, neexistují, ale podle odhadů jdou tato čísla do tisíců.
Podle Sü Ťing, ředitelky školky Kchang-čchiao v Šanghaji, je několik důvodů, proč rodiče své děti do internátních školek posílají. "Někteří se domnívají, že je to pro děti dobré, protože to podporuje jejich samostatnost. Jiní rodiče zase nemají čas nebo energii se o ně starat," říká Sü.
"V čínské kultuře je rovněž tradicí, že prarodiče žijí společně s rodinou. V domácnostech tak často najdeme čtyři prarodiče, dva rodiče a (vzhledem k politice jednoho dítěte) pouze jedno dítě. Matka a otec mají pak obavy, aby prarodiče dítě příliš nerozmazlili, a tak ho raději dávají sem," dodává Sü, kterou cituje zpravodajský server BBC News.
Otec Kelly Ťiangové Jamie je investiční poradce a matka je v domácnosti. Jako příslušníci bohaté čínské obchodní elity si mohou dovolit poplatky za internátní školku ve výši 1000 dolarů (asi 19 tisíc Kč) měsíčně. "Hodně jsme to studovali a zjistili jsme, že internátní školky jsou společenským dětem ku prospěchu. Pomáhají jim stát se více nezávislými a lépe se uplatnit v životě," vysvětluje otec.
"Naše Kelly byla vždy veselé spokojené dítě, tak jsme ji sem poslali na zkoušku. Pak jsme se jí zeptali, zda by chtěla zůstat v internátní třídě, a ona souhlasila," dodává. Při otázce, zda se mu po dcerušce nestýská, se Jamiemu zalijí oči slzami. "Zprvu nám moc chyběla, ale chceme jí pomoci k samostatnosti a lepší schopnosti přežít ve společnosti. Času stráveného s ní si však nesmírně ceníme," konstatuje.
Internátní školky byly v Číně zřízeny v roce 1949, aby se státní instituce postaraly o sirotky po obětech občanské války a o děti nových komunistických vůdců, kteří najednou neměli čas pečovat o potomky.
Jak napovídají parkující vozy značek Audi a Mercedes, v současnosti je to úplně jiný druh lidí, kteří internátní školky využívají. Počet jejich žáků dosáhl vrcholu v 90. letech, kdy se stalo módou a symbolem společenského statusu posílat nejmenší děti do takovýchto zařízení.
V poslední době ale systém opět ztrácí na popularitě. Některé internátní školky, ať už soukromé či státní, byly nuceny zavřít, jiné se změnily na běžné školky pouze s denním provozem. "Čínští rodiče si začínají uvědomovat, že je důležité trávit více času s dětmi, když jsou malé, protože je to velmi významné stadium vývoje, kdy se dítě rychle učí," podotýká Sü Ťing.
Psycholožka Chan Mej Ling je hlasitou kritičkou internátních školek a ve svém zaměstnání se údajně setkala s množstvím dospělých a teenagerů poznamenaných touto zkušeností.
"Cítí se bezvýznamní a opuštění. Mají problém najít své místo v životě a nevědí, jak se chovat ke své vlastní rodině. Tyto školky zajišťují nezávislost jen pro rodiče," říká Chan.
Podle psycholožky vede Číňany k využívání internátních školek stávající životní styl, kdy rodinná hrdost závisí ve velké míří na úspěších dítěte. Zkušenost s internátním pobytem je podle některých rodičů způsobem, jak se prosadit v budoucím životě. Je pravděpodobné, že z internátní školky tyto děti budou pokračovat do internátní školy a pak snad získají místo na dobré univerzitě.
Stesk po rodičích není během dne na dětech v internátní školce vidět. Smutek přichází hlavně večer, když se děti ukládají ke spánku. Ve třídě tříletých dětí polovina pláče a učitelky se je snaží utišit.
"Vidíme tady dnes večer hodně slz, protože je začátek školního roku a děti si na režim ještě nezvykly," vysvětluje hospodářka školky Chuang Jing. "Za dva měsíce nebude žádné dítě před spaním plakat.
Děti také mají rodinné fotografie, takže když potřebují své rodiče, mohou si povídat s fotografiemi a je to, jako by byly s nimi," dodává.
Sedmnáctiletá Mo Li přiznává, že zpočátku pro ni bylo také těžké si na týdenní pobyt ve školce zvyknout, ale považuje to za pozitivní zkušenost.
"Myslím si, že v porovnání s ostatními lidmi v mém věku jsem nezávislejší a zodpovědnější. A také si více vážím vztahu s mými rodiči," říká.
