Když se Kim Čong-un objevil v září 2010 poprvé na veřejnosti jako právoplatný dědic severokorejské vládnoucí dynastie, tolik se podobal svému zbožňovanému dědečkovi, že se mnozí Severokorejci při pohledu na tohoto mladíka v televizi rozplakali. Tak aspoň tehdejší reakci občanů KLDR popsala jihokorejská rozvědka, uvedl list International Herald Tribune.
"Režim chce, aby lidé vnímali Kim Čong-una jako reinkarnaci velkého vůdce Kim Ir-sena," prohlásil Kim Kwang-in, šéf Severokorejského strategického centra, které sídlí v Soulu a shromažďuje informace od zdrojů v KLDR. "Musel přibrat a podstoupit důkladný výcvik - a podle některých zpráv dokonce i plastickou operaci - aby vypadal přesně jako jeho dědeček."
Od povýšení na vůdce KLDR po prosincovém úmrtí svého otce Kim Čong-ila se třetí představitel dynastie prezentuje jako dokonalá replika svého děda Kim Ir-sena - od způsobu tleskání přes styl chůze s napřímenými zády a neskrývaným břichem až po takové detaily, jakými jsou jeho dvouřadový zimník, vystříhané vlasy kolem uší, dvojitá brada a plné tváře.
Propagace Kima jako ztělesnění široce uctívaného zakladatele severokorejského státu naznačuje, že proces vytváření obrazu nového vůdce šlape na plné obrátky.
Strategie, podle níž Kim napodobí osobnost svého dědečka, a spoléhání se na nostalgii po "Velkém vůdci" s cílem ospravedlnit a upevnit dynastické nástupnictví odrážejí nepříliš obsáhlý životopis Kim Čong-una i délku stínů jeho děda a otce, v jejichž dosahu musí vládnout. A naznačuje zoufalství nomenklatury, jejíž členové vědí, že jejich vlastní privilegované pozice závisí na přežití Kimovy dynastie.
"Když Severokorejci vidí Kim Čong-una, vybaví se jim třiatřicetiletý Kim Ir-sen," konstatuje někdejší severokorejský armádní důstojník An Čchan-il.
Poukazuje přitom na rok 1945, kdy povstalecký vůdce Kim Ir-sen, bojující za korejskou nezávislost, vstoupil na sklonku japonské koloniální vlády do Pchjongjangu a pasoval se do role usměvavého osvoboditele. Ačkoli ve skutečnosti to byli Američané a Sověti, kdo osvobodil Koreu z japonského područí.
"Po utrpení posledních roků Severokorejci touží po dalším osvoboditeli," říká sedmapadesátiletý An, který v roce 1979 zběhl do Jižní Koreje a pracoval jako vládní analytik, než v roce 2010 založil vlastní výzkumnou organizaci, Světový ústav pro severokorejská studia.
Ošklivý trpaslík
Kim Čong-il byl mistr propagandy, který natočil několik filmů. Jeho posledním dílem mohlo být obsazení Kim Čong-una do role následovníka, jenž zdědil otcovu politiku a dědečkův obličej. Kim Čong-il věděl, že sám by tuto roli nikdy hrát nemohl. Přiznával, že jeho nepříliš atraktivní, "hruškovitý" vzhled se mnohým Severokorejcům protiví. Při jedné příležitosti dokonce nazval sám sebe "ošklivým trpaslíkem", řekl prý některým Jihokorejcům.
Od Kim Čong-ilovy smrti severokorejská státní média hlásají, že Kim Čong-un bude věrně následovat politiku svého otce, v níž na prvním místě stojí armáda jako základní pilíř zajišťující zachování vnitřní jednoty země.
Ale sedmnáctiletá Kim Čong-ilova vláda byla poznamenána ničivými povodněmi i vlnami sucha, hladomorem a zpřísňováním mezinárodních sankcí v reakci na severokorejský jaderný zbrojní program. Na veřejnosti působil Kim zarputile a odměřeně. Patolízalští generálové si od něj drželi uctivý odstup a jen hrstka řadových Severokorejců ho slyšela mluvit.
Kim Čong-un se oproti tomu vyznačuje sebevědomým držením těla, připomínajícím jeho děda, který je často v severokorejských učebnicích a na nástěnných malbách zachycen jako vůdce obklopený dětmi a dělníky. Kimův mladistvý vzhled nového budovatele národa se objevuje v okamžiku, kdy režim slibuje svým dlouho trpícím občanům "silný a prosperující stát".
Kim Čong-un se často usmívá, jednou je zastižen, jak ochutnává polévku ve školní jídelně, podruhé šplhá na tank společně s vojáky, jindy se zase objímá s mladými piloty a přitahuje si k sobě blíž armádní generály, aby jim udělil cennou radu. Zdá se, že severokorejský vůdce se cítí jako doma v nové roli "otce" národa, jakými byli pro své poddané dávní korejští králové i Kimův dědeček, uzavírá International Herald Tribune.
