15. výročí atentátu
Vražda Rabina odhalila příkop v izraelské společnosti

Zavraždění premiéra Jicchaka Rabina před 15 lety vyvolalo celosvětový šok. Izraelského předsedu vlády totiž nezavraždil muslimský fanatik, ale izraelský pravicový extremista.

Atentát měl zásadní dopad na izraelsko-palestinský mírový proces. Šéf labouristické Strany práce Rabin stál totiž za historickou mírovou dohodou s Palestinci ze září 1993. Ta vedla ke vzniku palestinské autonomie na území okupovaném Izraelem a slibovala - na základě principu území za mír - další kroky k celkovému urovnání konfliktu ve Svaté zemi.

S tím zásadně nesouhlasila izraelská pravice, která chtěla zabránit stahování izraelských osadníků z okupovaných palestinských území. Hluboké náboženské i politické příkopy v izraelské společnosti byly smrtí tehdy třiasedmdesátiletého Rabina ještě více prohloubeny.

Například Rabinovo gesto usmíření s předákem (OOP) Jásirem Arafatem bylo v očích ortodoxních Židů vnímáno jako zjevná zrada.

Navzdory své vojenské minulosti se Rabin po své smrti stal ztělesněním izraelských mírových snah. Obětí atentátu se stal necelé dva měsíce poté, co 28. září podepsal ve Washingtonu za Izrael s Organizací pro osvobození Palestiny (PLO) dohodu o zřízení palestinské autonomie na západním břehu Jordánu. Na závěr mírového shromáždění v Tel Avivu jej 4. listopadu 1995 dvěma kulkami zastřelil tehdy sedmadvacetiletý pravicový radikál Jigal Amir.

Rabin byl pohřben za účasti mnoha desítek hlav států 5. listopadu na jeruzalémském Národním hřbitově na Herzlově kopci mezi svými dvěma předchůdci - Levim Eškolem a Goldou Meirovou.

Známý izraelský spisovatel Amos Oz k tomu jednou napsal: "Zavraždění Jicchaka Rabina bylo temné a nesmírně význačné; avšak to, co poté následovalo, bylo stejně význačné. Příští ráno byl celý národ v ulicích, přičemž polovina truchlila kvůli Rabinovi jako kvůli svatému a druhá polovina tvrdila, že Rabin byl ten nejhorší zrádce v celé židovské historii, který si zasloužil být postaven před válečný soud za zradu."

Amira, který se k vraždě přiznal, odsoudil telavivský soud v březnu 1996 na doživotí. Tehdejší student třetího ročníku práv chtěl vraždou zabránit předání západního břehu Jordánu Palestincům a po atentátu řekl, že "dostal příkaz od Boha". Na otázku vyšetřovatele, zda svého činu lituje, řekl: "Proboha, to ne!". Amir se ve vězení oženil a zplodil i dítě.

Vraždu tehdy uvítali radikální islamisté: například vůdce Islámského džihádu Ramadán Abdalláh Šalláh atentát přijal slovy, že neželí "smrti největšího světového teroristy". Americký prezident Bill Clinton Rabina naopak označil za mučedníka míru a jordánský král Husajn za vojáka míru.

Podle státní vyšetřovací komise, jejíž závěry byly zveřejněny v březnu 1996, nedokázala izraelská kontrašpionážní služba Šin Bet Rabina patřičně ochránit, vystavila ho "vážným rizikům" a ignorovala informace o přípravě atentátu. Podle dalších dokumentů z listopadu 1997 věděl informátor Šin Betu Avišaj Raviv (aktivista extrémní pravice) o plánu zavraždění Rabina, ale neinformoval o něm své nadřízené.

Po Rabinovi bylo poté pojmenováno telavivské náměstí, kde byl zavražděn, ale i řada dalších ulic, škol či parků v Izraeli i zahraničí. Jeho žena Leah zemřela v listopadu 2000 a jejich dcera Dalia působila krátce v politice.

Po Rabinově vraždě se mírový proces s Palestinci zpomalil a zcela se zastavil po neúspěšném summitu v létě 2000 v Camp Davidu a po zahájení druhé palestinské intifády koncem září 2000. V posledních měsících je snaha jej opět oživit.