Čang Čchiao-feng se nedávno odhodlal k těžkému rozhodnutí: ukončil svou slibnou kariéru v čele společnosti zabývající se lékařským výzkumem, aby mohl zůstat doma se svým sedmiletým synkem a učit jej podle svých představ.
Mladý otec totiž považuje za správné, že jeho jediný syn přestane navštěvovat čínskou školu, která je pověstná zdůrazňováním práce a disciplíny a kde žáci od nejnižších tříd tráví denně dlouhé hodiny.
"Čínský školský systém má specifické problémy," soudí Čang, který sám absolvoval jednu z nejlepších univerzit v zemi.
"Přeji si, aby můj syn dostával takové vzdělání, které je mnohem více založeno na výměně názorů, nejen na vertikálním modelu, kdy učitel vykládá látku a žáci poslouchají," vysvětluje.
V malém bytě na předměstí Pekingu Čang Čchiao-feng učí malého Chung Wua čtyři hodiny denně, zatímco na základní škole musel trávit denně povinně šest hodin.
Otec nešetří kritikou příliš autoritativního vyučování v Číně, kde je podle něho škola posedlá vykazováním výsledků. Chung Wu má prý nyní podstatně víc času na to, aby se bavil a rozvíjel své zájmy.
Čína zaznamenala obrovský pokrok s rozšířením povinného vzdělání. V městských zónách, například v Šanghaji, chodí do školy všechny děti. Podle OSN navštěvuje v celé Číně školu 99 procent dětí.
Čínské děti tráví podle Čínského centra pro mládež a děti v průměru ve škole přes osm a půl hodiny denně. Zastánci čínského způsobu vyučování, který je na Západě považován za tvrdý, ujišťují, že jeho zásady založené na zákazech, učení nazpaměť a elitářství mají mnohem lepší výsledky než ty, které jsou dosahovány na školách v jiných zemích, jež označují za laxní.
Výhody čínských a západních vzdělávacích metod se loni staly předmětem vášnivých debat na internetu poté, co Číňanka Amy Čchua žijící ve Spojených státech zveřejnila svou "bojovou hymnu matky-tygřice", v níž se stavěla za tvrdou výchovu dětí.
Tuto doktrínu však v Číně stále více zpochybňují.
"Domácí vyučování se rozvíjí velmi rychle, především v posledních letech," prohlašuje Lao Kchaj-Šeng, expert na výchovnou politiku při Pekingské univerzitě. Tento jev je však omezen na necelé jedno procento rodin v Číně.
Domácí škola ovšem neznamená, že rodiče neusilují o to, aby jejich dítě bylo co nejlepší.
"Rodiče, kteří vyučují své dítě doma, mají tendenci mít mnohem přísnější požadavky. Myslí si, že školy nepřihlížejí k osobním potřebám jejich dětí," zdůrazňuje Lao.
Sü Süe-ťin opustil průmyslový region východní provincie Če-ťiang a odešel do klidného města Ta-li na jihozápadě Číny, aby mohl svým dvěma dětem nabídnout lepší životní prostředí. Zároveň se sám chopil jejich výuky.
"Čínské děti jsou vychovávány od útlého věku k soupeření. Jsou vystaveny příliš velkému tlaku," říká.
Křesťan Sü si přeje dát svým dětem vzdělání soustředěné více na bibli. Podobné tendence nacházíme v zemích jako Spojené státy, kde je domácí vyučování stále populárnější.
Sü založil v roce 2010 na internetu diskusní fórum o čínském školství, které má nyní přes čtyři tisíce registrovaných členů.
Mezi přispěvateli jsou mnozí, kteří mají obavy z možných trestních postihů, protože čínský zákon stanoví, že děti musejí být ve věku sedmi let povinně zapsány na školu a dostávat zde devítileté povinné vzdělání.