Vztek a zmar "léčí" uprchlice v kadeřnictví. Když odhodí ostych

Zahraničí
28. 2. 2017 10:13
Ženy v uprchlickém táboře.
Ženy v uprchlickém táboře.

Nůžky, kartáče a vosk nahřívaný v hrníčku. Je to skoro nic, ale Kurdka Šnúr Chezríová říká, že s tím dokáže dělat zázraky. Své dovednosti nabízí ženám v uprchlickém táboře východně od iráckého Mosulu. Chezríová je z Íránu, kosmetický salon provozuje v iráckém kurdském městě Irbíl, ale dva dny v měsíci pobývá mezi uprchlíky, aby, jak říká, "zkrášlila ženy, které přišly o všechno a o sebedůvěru především".

V uprchlickém táboře Hasanšám je 3600 žen, které tam dorazily v minulých dnech, když prchly před boji v Mosulu. Doma zanechaly všechno, s sebou si nepřinesly téměř nic. Boje o Mosul trvají od loňského října.

Nejprve váhaly svěřit se do rukou neznámé ženě a vzdálit se od manžela. Pak se ale asi desítka z nich nechala od Šnúr přesvědčit a vkročily do improvizovaného kadeřnictví této usměvavé Kurdky.

"Nabízím stříhání vlasů, úpravu obočí a obličeje, ale ony žádné speciální požadavky nemají. Chtějí jen, abych se jim věnovala," řekla agentuře AFP tato jednatřicetiletá kadeřnice.

Třicetiletá matka rodiny Mirfat sleduje pozorně Šnúřiny ruce, dívá se, jak roztírá vosk na  tvář mladé dívky a pak ho jediným tahem odtrhává. "V Mosulu, než tam vtrhl Islámský stát, jsem pracovala v kosmetickém salonu a pohled na to ve mně vyvolává velké emoce," přiznává žena.

Čtyřiatřicetiletá Azhar přišla do tábora teprve před dvěma dny. Riskovala život, aby se dostala přes řeku Tigris a unikla ze západního Mosulu, který je stále v rukou bojovníků Islámského státu. "Obyvatelé tam už po týdny nemají nic. Ceny se rychle zvyšují, sehnat se už nedá nic jiného než brambory, mouka a čočka," vypráví Azhar a třese se při tom vzteky. Úsměv se jí ale rychle vrací při pohledu do zrcadla. "Nevěřila bych, že by mě obyčejné stříhání vlasů mohlo tak potěšit," libuje si.

Anketa:

Pomohli byste uprchlíkům, ať už finančně, nebo materiálně?

Není jediná, která má znovu úsměv na tváři. Kadeřnictví se rychle zaplnilo desítkami žen, které se smějí, sundávají si závoj a čekají, až jim Šnúr zastřihne vlasy.

"Tady v táboře pro ženy nic není. Jsou tady holiči, kteří se starají o muže, hry pro děti, ale pro nás nic," říká třiadvacetiletá matka dvou dětí Gháda. Safa, která sedí vedle ní, dodává: "Máme obličej spálený sluncem, potřebujeme krémy, hygienické zboží. Nemáme ani podprsenky."

"Není třeba se stydět, když se snaží znovu najít svou ženskou tvář. Zejména v tak těžkých podmínkách, když to vyvěrá z touhy po důstojnosti," říká Šnúr.

Gháda se přišla podívat, ale usednout do křesla se neodvažuje. V táboře je šest týdnů. "Od příjezdu mám stále strach, zdají se mi zlé sny, mám záchvaty paniky. Všechny podezírám, že jsou to špioni Islámského státu. Myslím, že si potřebuji s někým promluvit, s psychologem," svěřuje se.

Odpoledne, po sedmi hodinách intenzivní práce, Šnúr konečně odkládá nůžky. Je unavená, ale šťastná. "Podívejte se na ně, jak se proměnily. Přišly nedůvěřivé a uzavřené, odcházejí uvolněné a hrdé na to, že si našly chvíli jen pro sebe samotné," říká o svých zákaznicích.

Nakonec si svůj modrý závoj sundala i Mirfat a pod ním se objevily dlouhé plavé vlasy. Sama se ujala nůžek a začala upravovat děti ostatních žen. Šnúr má pocit vítězství a už teď jí připadá čtrnáct dní, které ji dělí od příští výpravy do tábora, příliš dlouhých.

Autor: ČTK Foto: ČTK , AP/Vadim Ghirda

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ