Budoucnost Afghánistánu po odchodu většiny západních vojáků na konci roku 2014 je více než nejistá. Příští rok jsou navíc pod Hindúkušem volby a je otázka, zda se najde někdo, kdo dokáže udržet pohromadě etnicky rozklíženou zemi. Zatímco se v Bílém domě, bruselské centrále NATO, Berlíně nebo Praze snaží prodat astronomicky drahou invazi se zatím 3354 mrtvými zahraničními vojáky jako úspěch, v Afghánistánu snad jen blázni věří, že by se dosavadní mír a zárodky demokracie mohly udržet.
Ostatně, i nynější prezident Hamíd Karzáí se k moci dostal pomocí volebních podvodů, jež mu Západ tiše odkýval. Bude se budoucí hlava státu nucena podělit o moc s taliby a kajdisty?
Nová občanská válka či uchvácení moci taliby přinejmenším na jihu a východě země se zdá stále pravděpodobnější. Nasměruje Taliban své nové panství opět směr středověk? Jakou roli sehraje v novém mocenském pokeru Pákistán? Otázky na otázky.
Jako indikátor klesající víry Afghánců v budoucnost může posloužit fakt, že bere do zaječích téměř každý, kdo si to může dovolit.
Politická elita, která mimo jiné pilně rozkrádala zahraniční pomoc a čile rabovala (rabuje) zemi, si už dávno své miliony převedla za humna, často do Dubaje, a pro strýčka Příhodu si zařídila druhé státní občanství.
Vzdělaní a dobře situovaní Afghánci shánějí víza do západních zemí. Po mnoha studentech a spolupracovnících zahraničních organizací a vojsk během pobytu v zahraničí slehne zem.
Pokud jsou tito - v očích mnoha svých krajanů - kolaboranti stále v Afghánistánu, prosí své západní chlebodárce, aby jim umožnili odjet k nim do bezpečí. Někdy uspějí, většinou ale ne. Úprk domácích pomahačů znají už hlavě Američané a Britové z Iráku.
Jejich strach není většinou bezdůvodný. Jako spolupracovníci invazorů žili roky svým způsobem privilegovaně, vydělávali na domácí poměry velmi slušné peníze a nyní se obávají, že se jim jako kolaborantům jejich okolí pomstí.
Že jde do tuhého, ukazují také četní oficiální zástupci státu, kteří se zdráhají vrátit zpět do vlasti. Téměř sto afghánských diplomatů, kteří měli letos v červnu přijet zpět domů, zůstalo za hranicemi. Vrátilo se jích pouhopouhých pět!
Ministerstvo zahraničí v Kábulu tuto "negativní propagandu" odmítá, ale muselo oficiálně přiznat, že domů se ze zahraniční mise vrací zhruba jen každý sedmý diplomat.
Mnoho Afghánců z horních vrstev žilo před pádem Talibanu roku 2001 dlouho v exilu a disponují dvěma pasy.
Na Západě mají většinou dobře placená zaměstnání, mnohdy v hospodářství a akademické sféře. Opustit opět Afghánistán pro ně nebude velký problém.
Nižší diplomati se často nestydí požádat o azyl v zemi, v níž působí. Dávají tak jasně najevo, co si myslí o dalším vývoji ve své vlasti. A vlastně o celé angažovanosti světa v jejich domovině v uplynulých dvanácti letech. Tento odliv mozků Afghánistán jen dále destabilizuje.
