Židovské jarmulky made in Palestina

Ze všech možných řemesel, jaká byste čekali na Izraelem okupovaném Západním břehu Jordánu, se zdá být pletení židovských čapek snad nejpodivnější. Ale stovky žen v mnohých vesnicích se neživí ničím jiným.

Prakticky v každém domě v třítisícové vesnici Dajr Abu Mašal zhotovují barevné kipy neboli jarmulky pro své židovské sousedy, a to už po čtyři dekády - okupace neokupace. Ve vesnici to není jen denní obživa, ale také společenská záležitost - denně se ženy shází se svými jehlicemi a vlnou u sousedek, háčkují a povídají.

„Vyrábíme kory (arabský název kipy by se přeložil jako „disk") a přitom tlacháme," řekla Umm Alíová izraelskému deníku Haarec. „Setkáváme se a zároveň vyděláváme," chválí si matka tří dětí, jejíž manžel je jako spousta Arabů v palestinských územích bez práce. „Ženy tu ani nedokážou sedět, aniž by při tom pletly. Tak jsme si na to zvykly," směje se její sousedka a kolegyně Rukaja Barghútiová.

Ženy zvládnou uplést pět čapek denně, každá za dvanáct šekelů - asi šedesát korun. Šest palestinských dodavatelů přiváží vlnu, jehlice a předlohy do této a deseti dalších vesnic. Každý týden pak vyberou jarmulky, co ženy upletly, a posílají je izraelským maloobchodům. Některé se ale i vyváží, třeba do Spojených států.

„Obchod s kipami je to, co drží mou prodejnu v chodu. Peníze, které za ně ženy utrží, u mě zase utratí," vysvětluje Rijál Ata, jehož potraviny slouží také jako sběrný bod hotových kip asi stovce žen.

Kipou, což v hebrejštině odpovídá slovu dóm či kupole, si praktikující židé zakrývají hlavu jako výraz úcty k Bohu. To ale nijak muslimkám ve vesnici Abu Mašal nevadí, výroba jarmulek je pro ně toliko byznys. „Bez pletení by tu lidé byli velmi chudí," říká padesátiletá Nema Chamisová, která už předala své zkušenosti pěti dcerám a snaše.

Palestinští tkalci dříve dělávali tradiční kúfiji, kostkované šátky, ze kterých se (i díky Jásiru Arafatovi) stal národní symbol. Jenže tato výroba se přesunula do levnějších krajů - do Číny.

Foto: Profimedia