Vydáte-li se autem na sever od Dubaje, zůstanou vám mrakodrapy ze skla a oceli za zády a naskytne se nový pohled na zaprášené betonové budovy. V bohatstvím oplývajících Spojených arabských emirátech by je čekal málokdo. Tvoří je sedm emirátů, z nichž dva - Abú Zabí a Dubaj - jsou synonymem luxusu. Situace v severních pěti částech federace je ale jiná.
Tamní obyvatelstvo není zdaleka spokojeno, k čemuž v nedávné době přispěl nedostatek paliva a nespolehlivé služby. "Voda někdy neteče pět, šest i sedm dní," tvrdí šedesátnice Chadídža Džumaaová z nejsevernějšího emirátu Rás al-Chajma. Stojí před tržištěm s ovocem a zeleninou, což se v Dubaji ani Abú Zabí nevidí, protože tam se nakupuje v klimatizovaných supermarketech.
S průměrným ročním příjmem 47 tisíc dolarů (796 tisíc korun) na hlavu jsou Spojené arabské emiráty osmé na světě. Politické nepokoje známé letos z mnoha arabských zemí se jim zatím vyhnuly. Z oficiálních statistik lze ale vyčíst zjevnou ekonomickou propast mezi prosperujícím jihem a chudým severem. Například v emirátu Fudžajra činila v roce 2009 míra nezaměstnanosti 20,6 procenta, zatímco průměr činil 14 procent.
Vláda už nechce dotovat benzin
K potížím na severu se nedávno připojil nedostatek pohonných hmot, pro nějž úřady nemají věrohodné vysvětlení. Připisovaly ho údržbě technického zařízení, ale mluví se spíš o neochotě vlády pokračovat v subvencování cen. O tom, že budou-li se ekonomické nůžky v Spojených emirátech dále rozevírat, povede to k napětí podobnému tomu, které stálo za nepokoji v Tunisku nebo v Egyptě.
"Žádná ze zemí té oblasti není před nepokoji imunní. Největší výzvou pro udržení stability v emirátech je rozložení bohatství mezi severem na jedné straně a Dubají a Abú Zabí na druhé straně," tvrdí zakladatel londýnské konzultační filmy Ghanem Nuseibeh. Podle něj nehrozí jenom místní nepokoje, ale také zásah do vnitřních věcí ze strany oblastních velmocí.
Vláda emirátů si toho je vědoma a už v březnu slíbila 1,6 miliardy dolarů na budování infrastruktury na severu státu. Prezident Chalífa bin Zajd Nahaján nařídil ministerstvům prověřit situaci severních emirátů na místě. Ministerstvo veřejných prací a dubajský vládce šajch Muhammad bin Rašíd Maktúm pak vyzvali centrální vládu k budování odlehlých částí státu. "Úspěch, jakého dosáhla Dubaj, je prodloužením úspěchu emirátu Abú Zabí a naopak. Tutéž dynamiku je třeba uplatnit i v ostatních oblastech. Jednota sedmi emirátů je neotřesitelná," řekl šajch Maktúm.
Nové příležitosti
Odborníci z Dubaje i Abú Zabí chtějí, aby byl rozvoj severu rychlejší a aby tam vznikaly nové pracovní příležitosti. Nejvíce je prý potřeba zlepšit služby, zdravotní péči a školství. Mnoho lidí přiznává, že mimo Dubaj nebo Abú Zabí necestují, protože tam chybějí adekvátní služby. "Tuším, že tam jsou nějaká střediska, ale moc o nich nevím. Někdy nám posílají e-maily, ale nejsme si těmi místy moc jisti, nepropagují je dostatečně," řekla šestadvacetiletá Majza Mansúrová z Dubaje. O emirátu Rás al-Chajma přitom hovoří přezíravě jako o vesnici.
Toto území leží na pobřeží Hormuzského průlivu, jímž proplouvá 40 procent ropy určené na export přepravované po moři. V minulosti se tam konalo několik protestů, ale federální bezpečnostní jednotky je vždy potlačily. Místní ekonomika stojí na betonu, lécích a na výrobcích ze skla.
Reklamy, obchodní střediska ani hotely podobné těm v Dubaji zde nenajdete. Místo nich jsou kolem pouštních silnic bloky obytných domů, autodílny a obchody s levným zbožím. Je vidět šňůry s prádlem, u domů a obchodů generátory, které jsou v provozu, když je přerušena dodávka proudu.
Rás al-Chajma byl k Spojeným emirátům připojen začátkem 70. let jako poslední, když se Británie stáhla z Perského zálivu. Spojené arabské emiráty vznikly z tehdejšího Smluvního Ománu jako federace nejdříve šesti, v roce 1972 pak sedmi emirátů. Všechny si dodnes udržely vlastní ráz. Rás al-Chajma má nejblíže k Íránu, Šardžá zase k Saúdské Arábii. Prosazuje striktní dodržování islámského zákona, jako jediný z emirátů zakazuje pití alkoholu a přísněji střeží dodržování islámského způsobu odívání.
Mnozí obyvatelé Rás al-Chajma pociťují velké rozdíly mezi tím, jak se žije na severu a jak v Abú Zabí, a jakékoli snahy o srovnání nepřipouštějí. "Nemá smysl to srovnávat," řekl jeden z nich.
